Zbyněk Švehla se podruhé úspěšně popral s nástrahami havajského Ironmana. ...a cílová rovinka? Něco vyjímečného ….za tmy do světla, z ticha do ohromného řvoucího kotle, z bolesti a únavy do euforie a štěstí... A za tou vysněnou čárou na mě nečeká nikdo jiný než....(Z.Švehla)
Zbyněk Švehla se na Ironman Havaj objevil letos potřetí. První pokus v roce 2001 mu nevyšel a po nesplnění limitu ho rozhodčí nepoustili na trať závěrečného maratonu. Vše si ale vynahradil v roce 2003 kdy si mohl vychutnávat ovace na Alii Drive. I letos se napřed úspěšně popral s nástrahami kvalifikace v americkém Lubbocku a potřetí se postavil na start nejtěžšího vytrvalostního závodu světa. Jeho plány před závodem jste si mohli už dříve přečíst zde. Nyní se vrací k průběhu havajského Ironmana krátkým ohlédnutím za souboji v jeho kategorii handcycle:
Vážení čtenáři,
dovolte mi, abych k mnohému co již bylo o letošní Havaji na stránkách triatletu napsáno a zanalyzováno, doplnil svůj příspěvek z pohledu závodníka v kategorii PC – handcycle. Myslím, že bitva, která se letos v naší kategorii rozpoutala opravdu stojí za zmínku a samozřejmě se i rád s Vámi podělím o vlastní dojmy ze závodu.
Díky divoké kartě Marca Herremanse se nás mohl letos sejít rekordní počet.Tři kvalifikanti z texaského Lubbocku (Doak, Solis, Švehla) a obhájce prvenství, dosavadní držitel rekordu trati v kategorii Carlos Moleda. Z hvězdných sfér na vše dohlížel tragicky zesnulý Randy Caddell. Na www stránkách Marca Herremanse byla dlouho před letošní Havají ohlašován očekávaný souboj cílevědomého Belgičana s americkým válečným veteránem brazilského původu, který patří bezesporu k největším osobnostem světového vozíčkářského sportu. Z Marca vyzařovala ohromná vůle Carlose porazit a jeho vizáž napovídala o tom, že je letos opravdu nadstandardně připraven a motivován na velký závod. Jistě jsem v koutku duše snil o tom, jak by bylo krásné promluvit do tohoto souboje, ale bylo mi jasné, že má bitva bude vedena ve smyslu odolat náročnosti trati, stihnout cyklistiký limit, dokončit a případně se porvat s přáteli kvalifikace, kteří se na závod vybavili novými bicykly o co nejlepší výsledek.
Ještě před startem plavání jsem stihl Carlosovi popřát hodně štěstí (stejně tak jako ostatním) a sdělit mu, že mám velkou radost, že po pěti letech vzájemného míjení se, kdy mi byl velkou motivací, mám tu možnost se s ním setkat na startu a on opáčil, že děkuje a cítí, že to bude moc dobrý den!
Plavání jsem si opravdu užil. Pravda byla velká tlačenice po celou dobu plavecké části, ale cítil jsem že plavu zadarmo a nenechávám v moři tolik sil jako při svém minulém startu. Nakonec 1:15:49 – tedy můj nejrychlejší plavecký část na Kailua Pier. A jak ostatní soupeři ?
Herremans za 1:02:55, Solis za 1:14:38, Moleda za 1:16:54 a Doak za 1:25:17. V depu byla docela tlačenice a přiznám se že jsem hodně spěchal a i díky perfektní práci mých handlerů se mi podařilo vyrazit na trať kola před Moledou a těšil jsem se na moment, kdy mě bude míjet. Stalo se tak ještě v Koně, bylo to opravdu rychlé a tak jsem se už mohl v klidu napít a najíst po plavání a připravit se na dlouhou cestu na Hawi. Maria Solise jsem dostihl na 20 míli závodu, prohodili jsme pár slov, stihl jsem jej varovat, že limit je zrádný a stoupání na Hawi těžké. Mario bohužel zaplatil nováčkovskou daň a i navzdory perfektnímu plavání a příznivým větrným podmínkám nestihl o 15 minut cyklistický limit a čekal jej moc smutný konec.
Carlos rozjel na kole velkou stíhací jízdu a postupně ukrajoval z 13 minutové ztráty, nejvýznamněji sjížděl Marca především při stoupání na Hawi a v těžších úsecích jistě i díky tomu, že dle mého názoru je Herremansův Shmicking přeci jen o něco pomalejší než Moledův speciálně upravený Top End. Na Hawi už byl Marcův náskok jen 5 minut a na 120 km Carlos Marca dostihl a začal mu ujíždět. Výměna pořadí proběhla i na třetím místě, to když mě těsně před obrátkou dostihl Patrick Doak jedoucí velmi těžký převod (nechápu jak mohl dojet bez výraznějších křečí), utáhl jsem své epikondylární pásky na předloktí a pokusil se jej zachytit, ale tempo bylo příliš rozdílné, zkrátka i na Havaji je dobré jet podle sebe. Při cestě zpět ke křižovatce na na Waikolou na mě přišla velká krize. Zbývalo mi ještě 40 mil, věděl jsem že limit určitě stihnu, ale už se mi opravdu nechtělo tvrdě pracovat, vedro bylo úmorné. Chladil jsem se jak se dalo. Naštěstí je už úsek po QK 19 plný dlouhých rovinek a jen táhlejších stoupání a nakonec jsem se z krize úspěšně dostával s blížícím se letištěm. U Energy Labu, kde se trať cyklistiky míjí s během jsem zahlédl Moledu v čela s dostatečným odstupem před Marcem na kterém už bylo znát že jede s velkým sebezapřením a možná i se zlomeným žebrem od formulky, jak mě sdělil na letišti při cestě domů. Marc se přesto dokázal na kole ještě zmobilizovat a připravil Carlosovi velké překvapení, když jej dokázal jestě na kole (právě na dlouhých rovinkách), dostihnout a tak obě hvězdy přijely do depa bok po boku. Opravdu velký závod! Nicméně Moleda patří k silným „běžcům“ a jeho maratónský osobní rekord nemá daleko od světového, zatímco pro Marca je běh stále ještě tou nejtěžší disciplínou, která vyžaduje asi nejvíc vozíčkářského umu, který ještě nestihl za tak krátkou dobu po úraze vstřebat. Tedy Moleda v cíli v rekordním čase kategorie 10:31 a Marc těsně pod 11 hodin.(Historicky čas č.1 a čas č.3 !!)
Souboj o třetí místo nebyl tak dramatický. Patrick si přivezl z kola 22 minutový náskok a přiznám se, že jen jednou v průběhu běhu mě napadlo, že by to možná ještě trochu šlo zkusit. Ale to by muselo být mnohé jinak. Do cíle kola jsem přijel asi o 17 minut rychleji něž v roce 2003 a v depu jsem se příliš nezdržel, neboť jsem cítil, že by neměl být problém dostat se pod 13 hodin. Taková slova a cítění však na Ironmanu neplatí. Nedokázal jsem se dostat do tempa, navíc jsem nezvolil vůbec optimální posed ve své formulce. Především jsem však byl hodně přehřátý a díky tomu že jsem ke konci kola pil hodně koly a red bulla a mé srdce už nemělo na vyšší tempo. Průjezd Konou jsem protrpěl a žárlivě vzpomínal na svůj let z roku 2003 a bál jsem nejhoršího, že ve stoupání na Palani budu couvat zpět až mě spláchne moře…A tak bych chtěl poděkovat všem, kteří stály u cesty (a nejen na Palani) a hnali mě na horu, především Davidovi Vydrovi a českému televiznímu štábu, jejichž fandění působilo jak defibrilační šok, ze kterého jsem žil ještě pár mil po výjezdu. Nedaleko Energy Labu už jsem se proměnil opět v kráčejícího turistu popíjejícího polévky a dobrého zákazníka takřka všech občerstvovacích stanic.
A cílová rovinka ? Něco vyjímečného ….za tmy do světla, z ticha do ohromného řvoucího kotle, z bolesti a únavy do euforie a štěstí. Cílová rovinka s milovanou osobou a dobrovolníci v jedné osobě a za zády se Standou Bartůškem. A za tou vysněnou čárou na mě nečeká nikdo jiný než rekordman trati a již čtyřnásobný vítěz kategorie a především můj první gratulant Carlos Moleda a věší mi věnec na krk. Tak tohle jsem nečekal, ale byla nádherná odměna za den plný dřiny…za opravdu dobrý den!
Děkuji všem co mi drželi palce a přeji Vám abyste si dokázali co nejvíce rán ve svém životě říct, že Vás čeká opravdu dobrý den, nehledě na to kolik ran máte za sebou a jakou dřinu máte před sebou. A když to dokážete určitě na Vás čeká někdo, kdo Vám ten „věnec“ na krk pověsí!
ALOHA Zbyněk
PS: Výsledky kategorie handcycle
1. Carlos Moleda USA (667) 10:31:15 1:16:54 (3:29) 6:43:38 (3:07) 2:24:07
2. Marc Herremans BEL (897) 10:57:25 1:02:55 (3:33) 6:57:37 (2:51) 2:50:29
3. Patrick Doak USA (1306) 12:15:05 1:25:17 (4:00) 8:01:38 (6:07) 2:38:03
4. Zbyněk Švehla CZE (1504) 13:38:33 1:15:49 (3:28) 8:33:19 (5:06) 3:40:51
5. Mario Solis USA DNF 1:14:38 (4:15) nestihl cyklistický limit

Společné foto s ostatními soupeři

Příprava na závod

V depu před startem poslední disciplíny

Po dojezdu v cíli