Na své vytrvalecké začátky nyní zavzpomínal jeden z českých hvězdných iromanů. Zde jsou jeho prožitky. Kdo uhádne jeho jméno? .

Dřevěná historie aneb jak bylo poprvé mezi klokany .

Ahoj přátelé v těchto chladných dnech, kdy nás sužuje chřipková epidemie si dovolím zavzpomínat na začátek roku 1996, kdy jsem podstoupil jedno z nejlepších a nejtěžších dobrodružství mého života.

Tak pěkně popořádku. V průběhu podzimu roku 1995, když jsem se shodou náhod ocitl v jednom německém cyklistickém klubu, který působil při vysoké škole, kam jsem byl nedopatřením přijat, se ke mně donesla nabídka absolvovat cestu na kole okolo celé Austrálie.

Jednalo se o výlet s celkovou délkou 15 036 km a to v období, kdy je v Austrálii léto. Absolvoval jsem tedy s ostatními z týmu fyzické testy, které byly zaměřeny jak na fyzickou odolnost, tak na snášení vysokých teplot při výkonu. Nebudu popisovat jak test probíhal, ale bylo mi jasné, že nejoblíbenější četbou lékaře, který testy prováděl byla kniha „ Mein kampf“. Jelikož jsem byl již v té době zkušený falsifikátor, tak jsem byl na základě výsledků vybrán jako vhodný typ (nebo se ostatním nechtělo). :o)

Takže jsem tam. Nastalo balení kol!!! Příprava probíhala soustavně, takže v baňkách co mi koukali z trenýrek to muselo být. Tým, který cestu zajišťoval se skládal z řidiče a kuchaře v jedné osobě, fotografa (který měl tu bolest fotit – byl to bratr toho doktora, co mě trápil), hlavního sponzora (a zároveň občasného sparinga) jeho roztleskávačky( která neměla problém být roztleskávačkou celého realizačního týmu).

Je 2.1.1996 a já společně výše jmenovaným realizačním týmem nabírám směr Austrálie, konkrétně Adelaide. Po přistání okolo poledne mě čekalo mírné teplotní překvápko. Ve Frankfurtu bylo v čas odletu -22´Ca tady bylo 44´C.Konečně teplo!! Říkal jsem si, že mě čeká pěkná projížďka okolo kontinentu po Higway nr.1. Start byl naplánován za 2 dny.
Hned druhý den jsem si cvičně šoupnul polovičního IM, to abych se pěkně rozjel…. :o) Druhý den nás čekala nějaká tisková konference. Moc jsem nechápal proč tam také musím. Pochopil jsem to hned při první otázce: „Myslíte si, že zvládnete objet celý kontinent za 65 dní“? Teď jsem to teprve pochopil!!! Moje vidina roční dovolené a flákáni se byla ta tam!!! Bože 15tisíc km za 65 dní??? To je přeci cca 230km denně!!!! Byl jsem vyřízený!!! Takže odpověď na otázku toho šmejda byla: „Jasně, jsem připraven a dám to!!“ (hned pak jsem šel zvracet). Jako další sponzor byl předem nahlášen jeden z nejbohatších mužů Austrálie, který roztočil mediální kolotoč velkého stylu. Televize, rádio,noviny. Co tady sakra hledám, že jsem ty výsledky falšoval…. Sakra!!! Teď jsem se krásně mohl válet v Německu na koleji a užívat si studentských radovánek a treningu. Jak říká klasik, neuděláš nic!!! :o)

Nastal den startu. Krátká prezentace materiálu, který snímala televize. Bylo to složité, jelikož německy jsem mluvit nemohl a anglicky jsem uměl říct akorát hamburgr, beer a bitch. V té době jsem měl k dispozici 2 kola, ocelového kolo začky F.Moser a titanový skvost Bernardi. Obě osazené do Campy (od té doby jsem na Campu zanevřel). K mému velkému údivu se do dresu nasoukal i můj špekatý sparing a stal se tak také mediální hvězdou….  Televize snímají start a já se tak vydávám na cestu začínající v Adelaide a dále pokračující směrem na Perth, Darwin, Alice Springs a po pobřeží směr Townswille, Sydney a zpět Adelaide.
Prvních 6600kmbylo takřka výhradně po poušti. Respektive po dálnici, která protínala poušť a vadla cca 2-5km od oceánu. Je to řehole. Makám, potím se a koukám po přírodě, která tady vlastně ani není…. Je to paráda! Po dvou dnech přichází první průjem, takže si to užívám. Některé dny spím v obytném autě, které mi dělá společnost jindy ve špinavých roadhousech, které jsou u cesty po cca každých 200km. Začínám potkávat klokany. A to jak živé, tak mrtvé, kterými je lemována silnice. Je to smrad, ale člověk si fakt zvykne na všechno.
Rozhodl jsem se vstávat ve 3h ráno a vyjíždět v noci. Je lepší končit odpoledne a ještě vidět něco z místní kultury. Píši si deník. Aby měli vnoučata na co vzpomínat. Nedá mi to a nabídnu Vám jednu repliku z deníku (zvláštní, že budu citovat sám sebe) :o) : „Dnešní etapa bylo dlouhá 264 km a technicky byla velmi náročná obsahovala celkem 3 zatáčky, dvě vpravo a jednu nečekaně vlevo“. Tyhle pasáže, kde se jezdilo po rovinách jsem jezdil v zájmu zachování zdravého rozumu v noci. Nejdelší rovina světa je 146,6km bez zatáčky a kopce…. :o) Kilometry ubíhají! Perth je zamnou  a já mám  7tisíc kilometrů. Následující den má být lehký s dětským objemem 130km. Jedu,jedu,jedu a blížím se k cílovému místu etapy. Ovšem v cílovém místě řádí již 2 dny požáry a tak musím pokračovat. Ještě netuším, že tento den bude nejdelší a já celkem ujedu 365km. Padám do postele a těším se na další den.Vstávám úplně vyřízený. S nechutí sedám na kolo a jedu. Z ničeho nic se předemnou objevuje auto večerních zpráv s kamerou a natáčejí. Opět mám vedle sebe sparinga, který má cit pro media a jeho úsměv je famózní…:o)

Přetínám 10 000km, na to, že je teprve první část února to jde. Blíží se konečně kopce a tak začínám trénovat i sílu. Jsem totiž zpět na východním (obydleném) pobřeží. Lidé v Austrálii jsou pohodáři a spousta z nich už o té mojí srandě vědí a tak fandí…. Je to legrace. Zadek už asi nemám a tak v klidu jezdím bez sedla (aspoň budu mít zážitky). Bohužel s příchodem civilizace a fanoušků také přibylo automobilů a jak to tak bývá, tak jedno vozidlo se strefilo i do mě. Jsem odřený a potlučený. Bohužel se nadá dělat nic jiného než pokračovat. Sůl pěkně pálí v ráně a já si to užívám. Těším se na to, jak si budu užívat až  dojedu zpět do Adelaide. Jsem v Sydney!! Je tady krásně! Cvičně si dávám  triatlon na Olympijských tratích  a jsem tady za hvězdu (i když končím takřka poslední) :o). Opera je fakt krásná! Za pár dní je tady poslední etapa. Nevěřil jsem tomu, že to dám, ale je to tady. Takže nasadit profesionální úsměv a mávat do kamer…. :o) Celková bilance 15 077km s průměrnou rychlostí 29,8km/h. Za pobyt jsem přibral cca 2kg, což svědčilo o tom, že o mě bylo dobře postaráno. Technika fungovala celkem dobře, až na výpadky v řazení u Campy a dále neustále výměny pneumatik v důsledku nekvalitního asfaltu a vysokých teplot. Nastává měsíční období totální rekreace a závodění.