Eva Nováková v Otrokovicích při svém druhém startu v životě na ironmanských tratích poprvé pokořila hranici deseti hodin. Tento "osobák "bude chtít vylepšit v Rothu. Postřehy z její přípravy na Otrokovice a průběhu závodu nám zaslal Milan Ungr (M.Unger)

Není desítka jako desítka

Měl jsem tu čest jet s Evou Novákovou na letošní Mistrovství ČR v dlouhém triatlonu do Otrokovic a být přítomen jejímu vynikajícímu výkonu. S jejím svolením mohu pár postřehů z její přípravy na závod zařadit do svých řádků, které jsem k Moraviamanu sepsal.

Samozřejmě k délce článku musíme přeskočit závodu předcházející zdržující věci jako trénink, příprava vybavení, oblečení, výživy, udržení těla v přiměřeném zdravotním stavu, zajištění ubytování, naplánování cesty, poplacení potřebného, nemuset v pátek do práce, pokusit se aspoň ze čtvrtka na pátek vyspat atd. a zůstaňme jen u času okolo závodu.

Poprvé jsme desítku pokořili včasným odjezdem z Plzně, přestože naskládání všeho potřebného a 3 lidí do auta nebylo jednoduché. A tak jsme krátce před desátou vyrazili směr Otrokovice, což znamenalo hladké projetí Prahou, D1 včetně Brna, vyhnutí se nehodám, které už před 13 hodinou začali narušovat průjezd zvláště na dálnici a řada ostatních závodníků ,pak měla problém stihnout díky tomu i prezentaci.
Příjezd po 14 hodině na ubytování byl vyhovující, jen jsme nikde nezaregistrovali avizovaný příchod studené fronty a 32 stupňů zářících v Kroměříži na obrovském teploměru bylo více než odrazující, včetně čerstvého větru, který sice trochu chodce ochlazuje, ale cyklistu určitě nepotěší.
Zde je nutná malá vsuvka. Z Kroměříže jsme si jeli projet trať. Musím konstatovat a poděkovat, Jirkovi Daňkovi a spolupořadatelům, že se jim podařilo přesvědčit úřady alespoň k uzavření cesty z Kvasic do Otrokovic, protože páteční práce na výstavbě nové komunikace byly v podání nákladních automobilů s vleky a všude přítomného prachu a hlíny otázkou života a smrti. Což se málem potvrdilo při krátké odpolední projížďce na kole, kterou jsme absolvovali s Evou před prezentací. A to si ještě myslím, že uzávěrka byla možná jen díky tomu, že se po této silnici při závodě běhá… Takže pokud by jsme si přáli trochu stinnější a příjemnější běh někudy jinudy, byly by cyklistika i vlastní závod stran zodpovědného pořádání ohroženy.

Vraťme se k Evě. Pokud by Vás zajímal oběd. Eva klasicky domácí těstoviny s tuňákem. Pro porovnání já hladovec typicky česká dietka v blízkém pohostinství, smažený kuřecí řízek potřený česnekem posypaný sýrem a brambor a k pití jen nealko pivo, přece jen jsem se ještě měl projet na kole…
Eva zařadila jako vychytávku poobědový spánek a já pár delších rodinných telefonátů a konverzaci nad mapou Zlína  a okolí s tátou Evy, který byl nezbytnou součástí jejího úspěchu.
Po více než dvouhodinovém spánku nás Eva naložila do auta a vyrazili jsme ke Štěrkovišti.
Eva si zkusila projet část kola do Kvasic a zpět, pak dala běžeckou přípravku, při kterých jsem ji dělal doprovod a nakonec její oblíbené plavání, toho jsem se ale už radši nezúčastnil, abych si ponechal alespoň částečný optimismus, že se mohu postavit na start závodu a radši vyrazil na kus řeči za Standy Cibulkovými.
Prezence proběhla bez problému a byl jsem rád, že jsem se dostal mezi ty šťastné, kteří získali krásný triatlonový top dres Moraviamanu od pořadatelů, který již řada závodníků využila při závodě. Jak jsem pak zjistil, tak naše radost byla vyvážena chmurami na čelech pořadatelů při jejich zajišťování. Zde klasické zaplať pámbůh pro závodníky má i další rozměr.
Následná rozprava probíhala díky vysoké zahraniční účasti simultánně ve více jazycích, ale nepřinesla rozuzlení, zda plavání bude v neoprenu či bez.
Takže opět rychlý přesun na ubytování.

Jen pro dokreslení. Ubytování okolo Štěrkoviště beznadějně obsazené,  poslední náhodně uvolněný pokoj na Jezerce, byl obsazen ještě dřív než další zájemce stačil zavolat. Poslední možnost, tak zůstala díky pořadatelům postavit stany v areálu Štěrkoviště.

K večernímu vyladění.
Klasické, pořadně se najíst, napít (já si vyrazil na své dvě nutné desítky oblíbeného Gambrinusu), promyslet poslední detaily závodu, a udělat kruté rozhodnutí v kolik ráno vstávat. My jsme zvolili ještě večer přijatelný čas 4:45, což ráno skutečnosti neodpovídalo.
Večer podkreslovalo utkání Chorvatů s našimi Tureckými přemožiteli, které jsme však již nedokoukali v domnění, že se vyspíme, ale jak jsme se ráno bavili, moc jsme toho nenaspali ani jeden. Myšlenky na závod spánek přece jen narušovali. U mne to bylo dáno spíše nenatrénovaností a u Evy přece jen respektem k ironmanu. Všichni jsem už více méně přesvědčení o rutinérství na takovýchto závodech v jejím podání, ale skutečnost je jiná. Letošní Otrokovický Moraviaman byl totiž její teprve druhý kompletní ironmen v životě. První absolvovala v březnu 2005 v JAR a byla tehdy spokojena s časem pod 11 hodin. Propočty po plavaní a kole v Otrokovicích slibovali kvalitní základ pro celkový čas, což narušovali myšlenky na maratón, který Evu strašil, nejen svou délkou, ale i pro obavy z horka při jeho absolvování a zdravotních problémů s nohou.

Ráno.
Krutý budíček. Absolvování snídaně (čaj, těstoviny, pečivo, sýr, máslo, med, marmeláda). Já osobně bych zařadil alespoň malý kuřecí řízeček, ale to si může udělat člověk většinou jen doma než na hotelovém pokoji.
Následně rychlý přesun ke Štěrkovišti a před šestou  příprava kol a ukládání věcí do depa.
Namazat krémem na opalování, obléct neopren a už jen čekat na start.
Letošní start byl po loňský zkušenostech s první bójkou umístěn do přiměřeně široké startovací brány a doplněn o církevní požehnání a těsně před startem, pak zazněla česká hymna v houslovém provedení, která byla náležitě odměněna potleskem.
No a pak to začalo…

Pár postřehů ze závodu.
V první řadě udělali ironmani uctivě místo pro Evu a po úvodní sondování, zda nepotáhne plaveckou část v čele, tato úloha padla na Tomáše Bednáře, který si tak vytvořil určitý náskok před dalšími soupeři.
Stanislav Bartůšek, který komentoval průběh závodu měl první bonmot připraven pro Evu po druhém plaveckém okruhu, kdy Eva skrz špalíry diváků už hledala depo, naštěstí pohotoví diváci a Stanislav Bartůšek ji nasměřovali zpět do vody za Tomášem Bednářem.
To já si hledal klidné vody a snažil se užít poklidného osamoceného plavání a kochat se okolím Štěrkoviště. Vzhled k mému plaveckému výkonu jsem na to měl času dost.
V cyklistické části bylo zajímavé sledovat vývoj na špici. Eva jela stále v popředí a jen pozvolna se před ní dostávali mužští závodníci. Celkově 15. kolo a 7 místo po výběhu na maratónskou část mluví za vše. Stanislav Bartůšek pak lehce škádlil většinu startovního pole k vyššímu výkonu. Na běhu Eva v průběhu prvního a druhého kola překonávala problém s bolestí klenby nohy. Třetí kolo přineslo první krizi. Svou úlohu sehrálo horko a že většina běžců již byla na trati a proto občerstvovačky byli přetížené a dívky nestihli běžícím závodníkům vždy podat potřebnou výživu. Naštěstí se to podařilo ve čtvrtém okruhu opět zajistit. Přesto na konci třetího kola mi Eva nadělila kolo a za chvíli proběhl okolo mne i Petr Vabroušek a tak jsem mohl sledovat jejich krátkou konverzaci o průběhu závodu. Petr se vydal do cíle a mi jsme si ještě užívali sluníčka. Eva to měla krásně rozběhlé, rychle se mi vzdalovala a tak poslední kolo byl pro ni hlavně souboj s časem. Celkově 16. čas běhu (3:46:03,8) ji zajistil 8. místo absolutního pořadí a výsledný čas se zastavil na 9:57:38,3. Desítka tak byla pokořena. K radosti nejen Evy, ale i všech okolo i na trati.
Můj triatlonový běh charakterizuji standardně pouze jako přesun do cíle. Letos jsem jej navíc prokládal koupáním sudech s vodou, indiánskými prvky a konverzací s podobně postiženými soupeři. Mezi námi chlapy v přiměřené míře tolerovaná věc, ale vzhledem k vysokému počtu startujících zástupkyň něžného pohlaví nejen v hlavním závodě ale i štafetách, jsem měl díky vysoké konzumaci kofoly problém udržet společenskou úroveň závodu a pravidla slušného chování k něžnému pohlaví. Vzhledem k tomu, že řada z dívek byla na běhu rychlejší, ne vždy se mi to podařilo. Dodatečně se tedy omlouvám. Navíc startující ženy i dívky okouzlovali nejen svými výkony, ale i vzhledem, takže ženský prvek byl příjemnou součástí Moraviamanu. Mezi muži, co do vzhledu a u žena, co do zájmu, to vyhrál jednoznačně elegantní, štíhlý, jako ze škatulky oblečený a nejen úsměvy zářící závodník s magickým číslem 11111 – Pepa Svoboda.

Na závěr si neodpustím ještě doplnit. Eva má v úmyslu absolvovat Ironman v Rothu 13.7. Moraviaman měl být zkouškou a kvalitním tréninkem, ale vidina pokořené desítky byla určitě lákavá a tak jsem zvědavý, jak se výsledek na Moraviamanu projeví na výkonu v Rothu.

PS: Jen na tak na okraj, po vyhlášení jsme dorazili před pátou ráno do Plzně, já se šel teda rozhodně vyspat a Eva vyrážela po krátkém spánku do práce. Nelehký je život zaměstnaných sportovců.

Spolu s Jardou Bryndou na smolném Mistrovství Španělska, kde ji číslo pod neoprenem a následná diskvalifikace připravila o stupně vítězů

Diskuze

www.triatlet.cz moderuje obsah diskuzních příspěvků a vyhrazuje si právo mazat příspěvky obsahující vulgární a sprostá slova,příspěvky ve kterých se diskutující navzájem napadají,ve kterých jsou napadány či zesměšňovány konkrétní osoby nebo skupina osob. Své výtky určitě zvládnete vyjádřit slušně a podpořit je i rozumnými argumenty. Do diskuse nepatří ani reklama na komerční aktivity. Děkujeme za pochopení, naší snahou je aby slušní diskutující a naši přispěvatelé nebyli obtěžováni zakomplexovanými blbci. Komu se to nelíbí, bude muset pro své příspěvky využít služeb jiného serveru, internet je dostatečně velký pro všechny. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU

Pro přidání komentáře je nutné být přihlášen. Pokud nemáte vytvořen účet, registrujte se práve zde. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU.