Malaysia Part II. Pepa Svoboda podal opět heroický výkon a v náročném závodě vybojoval kvalifikační slot do Mělic. Další podrobnosti v jeho tradičně pojatém ohlédnutí za průběhem závodu. (P.Svoboda)

Malaysia part II.

Ahoj přátelé. Je konec února a já se po loňské trudné zkušenosti opět rozhodl zocelit své ochablé tělo na Malayském ostrově Langkawi, při již tradičním IRONMANu. Po té co jsem zde přesně před rokem absolvoval závod v tempu, za které by se nemusel stydět ani lenochod a atakoval tak čas v celkově 15té hodině závodu, jsem se pro letošní rok rozhodl zrychlit. Byl to cíl více než odvážný, jelikož můj tréninkový objem nebyl jako obvykle zcela ideální. Stejně jako vloni jsem zvolil jako místo pobytu na ostrově hotel, který se nachází přímo na pláži a nabízí perfektní podmínky k lenošení, válení a jídlu (zkrátka přesně to co dodržuji celé roky a to se železnou pravidelností). K pobytu v tomto místě jsem malou lstí přemluvil i Petra Polanského (řekl jsem mu, že v hotelu bydlí ty největší hvězdy světového triatlonu a že denně jsou 2 tréninky pod vedením soukromých trenérů). Bohužel jediná hvězda která v hotelu bydlela jsem byl já.  Jinou a ještě horší historkou jsem na ostrov nalákal i Zbyňka Švehlu s tím, že budeme dělat reklamní fotky do jednoho nejmenovaného časopisu pro dámy (tuším, že na pozvánce, kterou jsem pro tento účel zfalšoval byl jmenován známý Britský časopis PINK SPORTS určený opravdu jen pro pány, ale v dámských šatech…. ). A když už tam Zbyněk byl, tak to tam poslal jako obvykle ve skvělém čase!!! Takže sponzory jsem na ostrově měl a mohl se tedy soustředit na závod.
Přišel den závodu a všichni jsme se potkali na startu. Jako obvykle jsem se snažil ostrým a dobře natrénovaným pohledem rozhodit Petra Vabrouška a ostatní profesionální triatlety. Byl tam taky nějaký prominent, který můj pohled sledoval s obavou v očích. Byl tím tak vyveden z míry, že celý závod jel se schizofrenním pocitem, že ho dojedu nebo doběhnu. Tento pocit ho pronásledoval celý závod, jak se mi pak svěřil. Byl to nějaký Arab. Sultan nebo Al Sultan (zkrátka dost blbý jméno k zapamatování).
Přišlo i na focení (takže Zbyněk byl spokojen a jeho špičkově načesaná pěšinka došla uznání). Následně jsem pak osobně vyhlásil celému grémiu závodníků, že tento závod je nejen prvním nominačním závodem na Hawaii, ale také na Mělice (to vše samozřejmě po dohodě s Petrem Polanským). V každé kategorii jsem tak vyhlásil 22 slotů (což je vzhledem k 786 startujícím dnes slušné) a startovné ve výši směšných 150 USD, což se u závodníků hlavně z Austrálie setkalo opravdu s obrovských úspěchem a komentáři typu, že konečně má série IRONMAN konkurenci v podobě TriExpetr cupu. Přijal jsem pár gratulací a vrhnul se do vody.
Na startovní čáře jsem byl těšně před Zbynďou, který mi řekl, ať mu uhnu, jinak mě nejpozději třetím tempem „semele“. Po důkladném pohledu na jeho pádla jsem raději od něj kousek odplaval.
START!!!!!!
Masa se pohnula. Tedy až na mě! Sice jsem uhnul, ale stejně jsem byl semlet. Ale jelikož jsem masochista, tak jsem si to náááááležitě užil. Jako obvykle v teplé vodě řádila jedna medúza za druhou. Těšil jsem se, že mě konečně žahnou jinam než do rukou či nohou a já budu vypadat jako pořádný chlap. A povedlo se!! Pár „žahavek“ se opravdu strefilo, ale ani tak mi to nepomohlo!!
Plaval jsem slušně a vodu opouštěl v čase něco nad 1h a 12min. Ve stanu na mě čekal Petr Polanský a povzbudil mě!!! Já se tedy s poklidem vydal na další část výletu. Na kole to bylo fajn. Tedy asi tak první kilometr. Pak před moje přední kolo někdo postavil kopec jako blázen a já opět zjistil, že mám málo zubů na svém třicetikolečku které mám na zadním kole. No nic, nějak jsem to vytlačil. Po vjezdu na dálnici, která vedla k letišt,i jsem se potkal s velmi oblíbeným stavem. Ano!!! Byl to opravdu vítr, který se v mém podání později měnil na uragán. Zásobuji své tělíčko přísunem tekutin a jídla. Pozoruji krásy okolní přírody. Do jednoho kopce jedu takovou rychlostí, že vedle mě jde volným krokem asi tak stoletá žena, která vede za ruku asi pravnouče své nejmladší dcery. To dítě mi za jízdy vyndalo k košíku pití a bez zeptání se občerstvilo!! NU což, jsem tedy bez lahve. Ale já pít nemusím!
Je příjemných 37´C ve stínu (který jsem nikde nepotkal) a tak přemýšlím, jestli jsem si neměl vzít raději dlouhý rukáv (to víte, únor je únor). Ve předu stále ujížděl ten terorista (Sultan nebo jak se jmenoval), který čekal, že ho dojedu. K jeho vlastnímu překvapení mě opravdu potkal. A to když mi dával na kole okruh (nutno podotknout, že se jelo jen 3 krát dokola). Nic jsem si z toho nedělal a říkal jsem si, že ho pak zkusím docvaknout na běhu. :-)) Petr Vabroušek jel na kole v podkolenkách, protože je únor a zima je sviňa! A pěkně to smažil. Já to také smažil, ale kupodivu v jiném tempu než ostatní. Na 160km kola jsem potkal opici, která měla v ruce bidon a čuměla na mě. Buď to byla občerstvovačka nebo jsem té marihuany před startem vykouřil moc.:-)) Posledních 10km jela vedle mě nějaká místní Babeta na které sedělo celkem 5 ks Malajců a povzbuzovali mě. Mastil jsem to jako blázen. Jsem v depu!!!
Sednul jsem si a přemýšlím co se asi bude dít teď…..
V tom mi někdo vrazil do ruky tašku s nějakým číslem. DÁREK!!!! Pomyslel jsem si!! Ten kdo mi ten dárek dal byl zřejmě nějaký úchyl. V tašce jsou totiž ponožky boty a nechutné elastické tričko na běh. Převlékl jsem se a zahájil tedy zrychlený přesun, abych unikl tomu kdo mě obdaroval.:-) Již předem říkám, že Sultána jsem nedoběhl.:-) Trať tohoto pochodu byla „příjemná“. Petr řekl, že zde bylo v každém okruhu 7 občerstvovaček, což není pravda. Bylo jich 6 a to jak na cestě na obrátku, tak zpět. To je tedy celkem 12 v každém okruhu a na marathonu celkem 48. Pokud tedy někdo občerstvuje tak poctivě jako já, tak ho čeká poměrně dlouhý čas strávený v baru s označením Power Bar. Posunuji se!!!  Všude okolo jsou závodníci s Asie. Cítím se jako rychlík Šinkanzen!!! Který ovšem stojí v zastávce. Na jedné z občerstvovaček potkávám Polandu. Když s ním chci prohodit pár teplých slov, tak jeho hlava zmizela v kádi s vodou a ledem. On má velmi rád šnorchlování. On je totiž Brašule obojživelník….  Koukám na něj a říkám mu oblíbené fráze: „Nehraju…. Dýchá… To vidím…. Brašule nehraju….  Na jedné z dalších „tankovacích“ stanic vidím na stole rohlík s nějakou pomazánkou. Skočím po něm a půlka je ve mně!  V tom slyším křik! Byla to svačina jedné z dívek na občerstvovačce. Měla to dobré!! (myslím ten rohlík ty dobytku!). Jsem v posledním kole a počítám čas, který by mohl vyjít pod 12h což by znamenalo atakování první stovky celkového pořadí. Potkávám se s Tomášem Pavlem, který již míří do cíle. Kde již tou dobou je i Polanda a samozřejmě nesmrtelný Vabruch. Tak to tedy mastím! Běžím co krok to prd (to je ten Power Bar) a ono to jde… Jsem v cílové rovince a vychutnávám si to!! Těším se na večerní pivko!!! Čas pod 12h je doma a já jsem spokojený. Myslím, že bych se měl stát profesionálem…. Ve své kategorii jsem na 22. místě a tak při Rolll outu beru s jistotou slot do Mělic. To jsem si oddechl. Mějte se krásně a užívejte pohody!
Pepa

Loňskou sugestivní reportáž Pepy Svobody si můžete připomenout zde

Diskuze

www.triatlet.cz moderuje obsah diskuzních příspěvků a vyhrazuje si právo mazat příspěvky obsahující vulgární a sprostá slova,příspěvky ve kterých se diskutující navzájem napadají,ve kterých jsou napadány či zesměšňovány konkrétní osoby nebo skupina osob. Své výtky určitě zvládnete vyjádřit slušně a podpořit je i rozumnými argumenty. Do diskuse nepatří ani reklama na komerční aktivity. Děkujeme za pochopení, naší snahou je aby slušní diskutující a naši přispěvatelé nebyli obtěžováni zakomplexovanými blbci. Komu se to nelíbí, bude muset pro své příspěvky využít služeb jiného serveru, internet je dostatečně velký pro všechny. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU

Pro přidání komentáře je nutné být přihlášen. Pokud nemáte vytvořen účet, registrujte se práve zde. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU.