Metodik SCM Jaroslav Šalý..." Pokud si budeme namlouvat, že to co děláme je to nejlepší, tak jsme na cestě ke konci.." Jsou stávající testy k k ničemu? Kde jsou největší rezervy v přípravě mládežnických kategorií? Zrušit či nezrušit pohár mladších žáků? (www.triatlet.cz)
Jaroslav Šalý se tréninku věnuje již od roku 1961 kdy „trénoval“ žáčky, od roku 1963 - trenér III. tř. cyklistiky, 1967 - trenér II. tř. cyklistiky, od roku 1981- trenér triatlonu, 1994 - trenér I.tř. triatlonu. Když se v tehdejším ČSSR objevil fenomén triatlonu, sklízel se svými svěřenci medaile z domácích šampionátů ve všech kategoriích jak na běžícím pásu. Po několikaleté odmlce se k triatlonu vrátil spoluprací s Martinem Krňávkem. V letošním roce byl jmenován metodikem SCM. Jaký je jeho pohled na současný stav mládežnického triatlonu se dozvíte v našem rozhovoru:
Tuto sobotu se koná centrální testování všech závodníků SCM v Nymburce. Jak se jako metodik díváte na testy SCM, mají tratě 400 plavání a 3km běh dostatečnou vypovídací hodnotu pro vytrvalostní výkon, který v případě K23 představuje 2 hodiny? .
Samozřejmě, že s takto pojatými testy nejsem spokojen, ale ... každý test má nějakou vypovídací hodnotu. Jestliže pro závodníka je toto test jediný, je to chyba. Pakliže jich má trenér několik, je to v pořádku. Jde přece o porovnání - loni 4:50, letos 4:42 - je tam určitě zlepšení. Ale nikdy takovýto test nepředurčí nejlepšího ani vítěze závodu. I kdybychom dělali test na 800m a běh na 5 km, je to pořád jenom o výkonnosti v jednotlivých částech a skutečně to nic neříká o výkonnosti a trénovanosti závodníka pro minimálně hodinovou (natož dvouhodinovou) zátěž. A to pomíjíme vliv jeho výkonnosti v cyklistické části. Proto je nutno brát tyto testy jako jedny z mnoha nutných.
Předpoklady pro vytrvalostní zátěž se dají jednoznačně zjistit z labortorních spiroergometrických testů.
Ani tyto nejlepší testy však nejsou zárukou výkonnosti v žádném závodě, ani v triatlonu.
V čem jsou podle vás největší rezervy v tréninkovém procesu mládežnických kategorií? Trénuje se málo intenzivně nebo je nedostatečný vytrvalostní základ? .
Největší rezervy nejsou v tom, jestli někdo trénuje málo, nebo hodně, vytrvalostně nebo intenzivně, ale v systematickém nedodržování zásad tréninku. Zejména postupnosti, od jednoduchému ke složitému, od plavání k triatlonu, a hlavně také k čemu by měl trénink směřovat. Jestliže trenér 19tiletého závodníka mi řekne, že trénuje na kolo na 20 km a běh na 5 km, tak si myslím, že absolutně nepochopil o čem trénink triatlonu je a k čemu musí směřovat. Takového závodníka přece musím (pokud systematicky tak již od 15 let) připravovat na vytrvalostní výkon v blízké budoucnosti nejméně dvouhodinový. Potom samozřejmě takto nepřipravovaný závodník odpadne na prvním “delším” závodě.
Problém totiž je v tom, že trenéři nepřipravují závodníky pro budoucnost, ale bohužel pro momentální výsledky. Proto juniory (podle nich) pro 750-20-5. Neberou v úvahu že za rok, dva roky to už bude 1,5-40-10. V tom je ohromný omyl. Ti, kteří nejsou na tento přechod připraveni, tak nemají šanci ani mezi K23. U nás možná, ale rozhodně ne v mezinárodním měřítku. A také z tohoto důvodu byly navrženy úpravy tratí závodů, proto bylo požadováno, aby se nejlepší měli možnost zúčastnit mezinárodních závodů,
Či-li: je nutno se věnovat tréninku systematicky a pro jednotlivé kategorie a výkonnostní skupiny odděleně, nemluvě o přípravě nejlepších, kteří si zaslouží individuální přístup. O to jsem se snažil vždy.
Co říkáte časté praxi, kdy závodníci si nechají psát tréninkové plány od několika trenérů specialistů z různých disciplín a v podstatě si přípravu řídí sami na základě jakéhosi "best of"? .Toto je častá praxe nejen mladých závodníků,(u starších to překvapí o to víc - bohužel- takovým závodníkům totiž chybí hlava) zrovna tak - ale co považuji za horší - taková praxe je i u trenérů !!!!! Např. od trenéra SCM dostane detailní plán na plavecké tréninky (8x týdně) k tomu dostane plán, kdy má jít na běžecký trénink (v út ve 4, ve čtvrtek v 5, v so v 9) a na kole že je trénink ve středu a v sobotu. Ale již neví, že ve středu pojedeme 20x spurty, nebo 100km v kopcích. Případně nejhorší varianta (a také je byla!!!) na kole si něco dejte.
A další varianta, že cyklistický trenér řekne, že v úterý pojedeme 50, ve středu 100, ve čtvrtek 70, v sobotu 150. Bez ohledu na návaznosti.
To je bohužel skutečnost. Proto i jedna část semináře bude k tomuto určena.
Věříte na trénik po internetu nebo to nejde bez kontaktu se závodníkem? .
Dá se trénovat všelijak. Trénoval jsem i před 20 lety korespondenčně. Telefon nebyl, natož mobil. Záleží na komunikaci mezi trenérem a závodníkem. Pokud má závodník snahu a dokáže popsat své stavy a pocity, abych na ně mohl reagovat, tak se dá. Jestliže se to zjednodušší jenom na napsání plánu a pak zjistíš, že se trénuje něco jiného, tak to nemá smysl. Plány zadarmo, práce na nic.....-
Potřebují i junioři ke svému dalšímu růstu konfrontaci s odpovídající mezinárodní konkurencí, nebo se v případě, že jsou dobří bez problémů prosadí hned na prvním zahraničním startu, kterým pro ně nezřídka je rovnou ME? Jak by to měl svaz triatlonu řešit? .
1. Nejprve je nutné mít odpovídající výkonnost. Ta se získá doma a jenom kvalitním tréninkem.
2. Zahraniční starty mi pomohou při sbírání zkušeností. Ty ale nemusím sbírat až na ME. Také jste jezdili za hranice, sice jenom NDR, později SRN, ale to přece bylo o zkušenostech.
Přesto, když jsi přijel na první ME tak to ale bylo první ME. Ale již to nebylo poprvé venku.
3. Ti nejlepší mají dnes relativně dobré podmínky, aby vyrazili do Maďarska, Rakouska, a pro výběr SCM právě měly být umožněny starty případně na Evropském poháru. Bohužel toto bylo rozmělněno. Místo soustředění a závodů pro nejlepší máme výcvikové tábory i pro druhou garnituru, které dublují to, co by měla dělat a někde i dělají SCM.
Není možné na centrální úrovni suplovat práci trenérů středisek. Ale musíme dát možnost trenérům k získávání zkušeností formou seminářů, aby přípravili závodníky, a ne školit jednotlivé závodníky v centrální přípravě.
Marně jste se pokoušel prostřednictvím STK zavést do závodů ČP možnost objemů pro juniory, které by je lépe připravili na tratě olympijského triatlonu. .
Toto jsem se pokoušel od samého začátku mé práce v triatlonu. Postupovalo se ode zdi ke zdi. Jak víš, tak první mistrovství republiky 1988 dorostu se jelo v Tisové. Tenkrát kategorie mladší dorost (15 a16let), starší dorost(17 a 18let). pro každou kategorii na jiných tratích od 450-19,8-3(dorostenky) 650-30,6-5 kluci, 850-35,7-7,5 (děvčata - 2. Abrtová -Kočařová Petra) a 1-40,5-10 (chlapci - Milichovský, 2.Matula).
Pak se zase všechno sjednotilo 700-20-5. Později alespoň rozdělilo pro dorost a juniory. Ale již ne pro juniory zvlášť.
Od počátku byl problém s Technickou komisí, která nechtěla toto členění. Dodnes se při tvorbě ČP kalendáře nevychází z potřeb výkonnosti závodníků ale z požadavku pořadatelů. To v jiných sportech nejde. Jestliže se vypíše časovka na 40 km, nemůže pořadatel udělat na 30.
O problému tratí jsem psal před revolucí v Pikalových Tritlonových listech (tenkrát jediný materiál svazu) i ve své závěrečné práci na FTVS již v roce 91. Ani předchozí TMK neměla snahu toto řešit. A pan Formánek, u kterého bych předpokládal, že mu je toto metodicky jasné, prý odmítne na takovýchto tratích závod uspořádat.
Jak probíhá vaše komunikace s vedoucím výběru SCM Jaroslavem Formánkem, není žádným tajemstvím, že mezi vámi panuje dlouhodobá rivalita, naleznete společnou řeč nebo se vaše pohledy na triatlon z metodického hlediska tak liší, v případě v čem je ten zásadní problém? .
Komunikace z mé strany nedělá problém. Já nemám žádný důvod se vnucovat. Domnívám se, že “zádrhel” vznikl v době kdy jsem na funkci předsedy TMK rezignoval a chtěl se zapojit jako normální člen, nabízel jsem spolupráci. Tehdy jsem byl odmítnut. Naše pohledy se asi opravdu trochu liší. Ale to je život. Problém je v tom, že naše zkušenosti jsou jinačí. Mé jsou podložené dlouhodobým vzděláváním, vlastní závodní činností (sice ”jenom” v cyklistice) a dnes již 46ti letou praxí trenéra (v triatlonu 26), jeho studiem na FTVS a jeho závodní činností - jako trenér se také samozřejmě učí.
Rozdíl mezi mojí a jeho generací však vidím zásadní. My jsme sháněli informace, dnešní generace je jimi obklopena a jenom z nich vyzobává rozinky a z toho plyne zřejmě i pocit, že vše je jasné. (toto platí obecně - to vidíme i ve svém okolí v praktickém i profesním životě)
Zpět k tratím. Je opravdu takový skok mezi sprinttriatlonem a olympijským triatlonem? .
Kdo nezkusil nepochopí. Je to naprosto diametrální, neboť jde sice o vytrvalostní zátěž, ale metabolicky to je rozdílné. Jenom pro zjednodušení srovnejme trénink - běh na 1hodinu a na 2 hodiny. A je rozdíl jestli pro dorostence nebo dospělého. K tomuto tématu také připravuji jeden z podzimních seminářů.
Trenéři často nepřipravují závodníky pro budoucnost, ale pro momentální výsledky. Proto juniory (podle nich) pro tratě 750-20-5. Ne pro za dva roky 1,5-40-10. Proto závodníci nejsou na tento přechod připraveni. Na každý druh závodu je nutná kvalitní příprava. A pro vytrvalostní chybí i dostatečná objemová. (I když vyjímky potvrzují pravidlo, ale to se dá zjistit) - individuální příprava je nezbytná.
Velkou vlnu nevole především u trenérů z řad rodičů vyvolala i snaha zrušit pro mladší žáky celkové hodnocení poháru. Došlo nakonec k tomuto kroku? Jak by jste odpověděl např. tomuto rodiči: .
"V soutezni smernici me prekvapila jedna vec. Pred urcitou dobou se na triatletu objevila informace ze bude zrusen CP pro mladsi zaky. Presto nebo prave proto, ze mam syna v teto kategorii, jsem to povazoval za rozumne opatreni. Myslim si, ze je asi opravdu v tomto veku nechat mladez si zazavodit dle libosti a pro radost, nez je honit za body. Ted jsem vsak ve smernici objevil, ze mladsi zaci mit pohar budou a to na schodnych tratich jako zaci starsi. Presto ze vim, ze sice ne vynikajicne, ale ze muj syn 650 m plavani zvladne, povazuju tohle za pomerne nesmyslne. Priprava na takoveto trati je urcite vhodna pro jednoho potencialniho budouciho reprezentanta. Ten se ale opravdu rodi maximalne jeden v rocniku. Na druhou stranu tohle bude zcela likvidacni pro masovejsi rozsireni triatlonu, bez tvrde plavecke pripravy tohle nebude schopen nikdo absolvovat. A tak se obavam, ze poharove triatlony bude jezdit 4 az 6 zaku. To me pripada trochu jako vysmech celemu triatlonu a nevim jestli to muze nekoho bavit. A pokud to ten jeden supertalent v 18 zabali, tak je pro triatlon odepsan cely rocnik"
Tak k tomuto mohu říci jediné - že s tak formulovaným musím jenom souhlasit.
Přesto je třeba upřesnit pár "maličkostí" - začnu od vrcholu - český pohár a závodění žactva pohár není o masovosti, to je již vrchol ledovce proto i požadavek jisté výkonnosti - zejména plavecké. Závodění žactva musí vycházet ze široké základny, ta základna - to jsou náborové závody, krajské soutěže, - kraje, oblasti atd. tam ať platí to po čem všichni volají - seznámení mládeže s triatlonem, klidně kratší tratě plavání, abychom nalákali žactvo v okolí.
Toto závodění je podporováno - podpora pro pořadatele. Jestliže toto nebude fungovat, tak opravdu bude závodit 6 závodníků. Musíme začít budovat základnu v regionech a ne v celostátní soutěži. Závody musí být dostupné. Naopak nejvyšší soutěž musí být kvalitní.
Druhou otázkou jsou délky tratí. Na závodech “nižší” kategorie je na pořadatelích, na závodech ČP jsou dané. To, že byly do Směrnice zařazeny tak jak jsou, je na technické komisi. TMK vydala doporučení, které bohužel nebylo vzato v úvahu. Spíše si myslím, že se vše šije horkou jehlou a pak vypadnou souvislosti.
Budeme-li mít dost takových závodníků, kteří projdou plaveckým tréninkem a trenér nebo rodič je povede i k tomu, aby běhali, zúčastnili se jakýchkoliv závodů v běhu, třeba i přespolních, a budou jezdit na kole, nejlépe, když si i nějaký náborový závod zajedou s cyklisty, tak když takový závodník se dá na triatlon ve 14,15 letech, tak nic neztratil. Toto by mělo být cílem žákovských oddílů triatlonu
Trénink v žákovském věku není o závodění, ale o seznámení s přípravou na budoucí trénink.
A ti co závodí nyní v triatlonu, ti můžou klidně skončit za nějaký rok až za těmi, kteří do té doby žádný triatlon nejeli, ale systematicky se připravovali. Dnešní “mladí šampioni“´často neumějí kopnout do balónu, neumějí kotoul, neudělají výmyk, natož přemet nebo salto. A hodit kamenem, vylézt na strom? To je bohužel moje zkušenost.
I proto z TMK byl dán návrh na zrušení poháru mladšího žactva a úpravu tratí závodů kategorie žáků starších i juniorů, zrovna tak jako na strukturu poháru, počet závodů, rozložení v sezóně a doporučení délek tratí.
Na schůzce s TK byly tyto připomínky akceptovány, ale ...skutečnost. Když se podíváte do soutěžní směrnice, nezůstal kámen na kameni. nehledě k tomu, že trenéři plánují příští sezónu v září, a kalendář dostanou do ruky až v březnu. Zde je již zakopaný pes. Kalendář se musí vytvářet v září s tím, že musíme předložit termíny důležitých závodů, nominační závody, mistrovství republiky, dělky tratí pro tyto závody i ostatní pohárové závody a k nim se musí přihlásit pořadatelé. Chtěli jsme např. “letní” přestávku pro mládežnické závody, není.
Jedině takto vytvořený kalendář respektující požadavky na zatěžování může přispět i ke zvýšení výkonnosti - což je a musí být naší prioritou. Proto byl dán i požadavek na prodloužení tratí závodů juniorů hlavně na MR a v rámci sezóny i tak, aby na konci se mohli potkat všichni na jedné trati. Nezbylo z toho skoro nic. Letos např. jen Sokolov.
Jak zatím probíhá komunikace s jednotlivými trenéry - jsou ochotni a mají zájem spolupracovat nebo si myslí, že tomu sami rozumí nejlépe? .
Jako prioritní beru přímý kontakt s osobními trenéry a zlepšení komunikace mezi trenéry navzájem. Touto cestou se dá “dojít” ke zvyšování úrovně vzdělávání, zvyšování teoretických znalostí jak závodníků tak trenérů, zlepšení plánovací i evidenční činnosti a z toho vyplývající využití těchto podkladů pro další práci trenérů a pro zvýšení celkové úrovně českého triatlonu.
Zatím jsem měl možnost hovořit s několika trenéry (osobních trenérů je 35! - snad všichni co mají licenci trenéra - a také takové zkušenosti) - a myslím, že nemám problém se s kýmkoliv domluvit. Ochota z druhé strany je různá. Problém vidím skutečně v tom, že mnozí moje názory neberou. Někteří osobně, někteří si skutečně myslí, že tomu sami rozumí nejlépe. To je ale jejich problém.
Jak vypadá tréninková dokumentace - většina členů SCM má k dispozici sporttestery Polar, které umožňují vyhodnocení přes počítač, jsou tato data k dispozici? .
Vyjímečně. Ale já osobně s tím problém nemám. Za prvé trénink u mládeže podle sportesteru není tak důležitý. Největší přínos vidím v tom, aby se závodníci naučili znát své tělo, aby věděli, kdy se potí, kdy se “vaří”, toto jsou důležité informace. U starších závodníků je to něco jiného. To je skutečně pomocník trenéra. Jaká je asi odezva, když trenér nemá zpracovan ani roční plán, natož jeho zpětnou informaci. Jak může systematicky pracovat. Když ani nezná závodníkův tréninkový deník. K čemu je potom spottester.
Tréninkový deník členů SCM je veden v psané nebo v elektronické podobě ? .
Zatím je v psané podobě a na různé úrovni. Od jednoduchého - v po plavání, v ůt běh, ve st Kolo, št - , pá - plavání, so - kolo, ne - u babičky narozeniny (zde si myslím se jedná o jednoznačné selhání trenéra) až po barevně odlišené části, s vlepenými motivy tréninku (pl) a záznamy srd. fr. z Polaru (jeden případ)
Na semináři bych chtěl tomuto věnovat samostatnou část a předvést návrh nového deníku a to i v elektronické podobě. Vedení tréninkového deníku je asi zbytečnost, protože ani ze strany trenérů ani závodníků není buď zájem, nebo tam je i nechuť, ale také neznalost. Přiznejme si, že mezi i takzvanými renomovanými trenéry najdeme neznalce dlouhodobého plánování. Odtud musíme začít osvětu. Jak můžeme chtít po závodníkovi chtít evidenci tréninku, když má trenér problém s formulací plánu. On si myslí, že ne, ale bohužel taková je skutečnost.
Není mi jasné, jak může trenér pracovat, když nevyžaduje od závodníka údaje o tréninku (nejenom pro vyžadovanou evidenci SCM), ale ani pro vlastní analýzu. Jestliže tvrdí, že takto pracuje, kde jsou údaje o intenzitě!!! Vždyť intenzita a objem jsou nezbytné jak pro vlastní tréninkový proces, tak pro jeho evidenci, a analýzu a z ní vycházející syntézu nového plánu.
To je pár nutných kroků k tomu, abychom se vůbec odrazili ode dna.
Je zde nějaká možnost kontroly a porovnání dat jednotlivých SCM a jejich členů? .
Tato “kontrola” proběhla v loňském roce a také byly navrženy možnosti zlepšení. Jednou z nich je i funkce metodika. Předpokládám takové kontroly i letos, jde jen o časové skloubení s mojí činností osobní. Mohu však ubezpečit, že ani žádnou papírovou kontrolu nemusím provádět, abych zjistil, jak se kde pracuje. Stačí pár odposlechnutých slov. Obecně je to bídné. Proto budou nadále prováděny ne kontroly, ale konzultace s tím, abych trenérům poradil, ne je buzeroval.
V čem spočívá náplň metodika SCM, co by jste chtěl nejvíce změnit v dosavadní zaběhnuté praxi? .
Moje práce metodika SCM ČSTT musí splnit a zkvalitnit:
- metodický servis všem členům SCM ČSTT a jejich trenérům (konzultace, poradenství)
- kontrolu naplňování tréninkového procesu SCM dle zpracovaných plánů přípravy
- zpracování a vyhodnocení evidence tréninkových ukazatelů členů SCM a z nich vyvození závěrů pro další činnost
- vydávání metodických pokynů a materiálů
Mezi další své činnosti považuji:
spolupráci s TMK, oponentury RTC a plánů přípravy jednotlivých SCM ČSTT, skupin ve společné přípravě a individuálně se připravujících sportovců a spolupodílení se na testování a metodice testování SCM a jejich vyhodnocování.
Chtěl bych pomoci pozvednout výkonnostní úroveň i tím, že se budou zvyšovat teoretické vědomosti jednak trenérů, ale i závodníků, To však vyžaduje i zájem druhé strany. Pokud si budeme namlouvat, že to co děláme je to nejlepší, tak jsme na cestě ke konci.
Jednou z prvních možností bude seminář trenérů v Nymburce na téma Plánování a evidence tréninku - od toho se musíme odrazit.
A co změnit v dosavadní zaběhnuté praxi?
Chtěl bych přinést systém, který postupně odbourá nedostatky jak v řídící, tak metodické činnosti. K tomu bych chtěl navázat osobní kontakty. Moje představa o systematické práci spočívá v kontinuálním působení na trenéry a prostřednictvím trenérů i na samotné závodníky od kategorie dorostu, juniorů až ke kategorii 23 let a tím i “přesvědčit” trenéry, o potřebnosti trenérského vzdělávání a využívání již získaných znalostí.
Poslední roky (řekl bych že deset) jsem se smutkem v duši jen koukal na to, jak se kazí talenti. (Bohužel u některých trenérů systematicky!!!). Když jsem měl možnost nahlédnout do tréninkových výkazů SCM, tak jsem zjistil, že úroveň práce s mládeží - i v rámci SCM, kde by měl být předpoklad nějaké koncepční práce - placení trenéři - je poněkud trochu níž, než-li jsem předpokládal (i když výsledky, respektive jejich klesající úroveň v průběhu sezón mne k tomu směřovaly)
O minulých dvou letech práce s mládežnickou reprezentací lépe nemluvit. Vzhledem k tomu, že dlouhodobě byla tato práce podceňována nebo řízena amatérsky očekávám, že bude hodnocena podle dlouhodobě odváděné práce a dosažených výsledků.
Chybí tu naprosto pokora. Pokora před tím co neznáme. Naprosto převládá neprofesionalita. Nechuť dělat něco jinak. Je to práce. Dalším prvkem je to, že ačkoliv by někteří chtěli pracovat, nemají dostatečné a relevantní informace. Ne každou však přijímají, dochází k selekci informací, a to ve smyslu zjednodušování.
TMK v loňském roce vykonala mnoho práce na přípravě systému, který by měl všechny mé výhrady minimalizovat. A proto doufám, že se ho podaří dlouhodobě realizovat. K tomu ale musí chtít všichni, nejenom někdo.
Já osobně bych chtěl tímto navázat na práci, kterou jsem musel před pár lety přerušit.
Chtěl bych pomoci pozvednout výkonnostní úroveň tím, že se budou zvyšovat teoretické vědomosti jednak trenérů, jednak závodníků, a abychom se věnovali věcem, které nám pomáhají, abychom neplýtvali silami tam, kde již jiní vyhořeli. To však vyžaduje i zájem druhé strany. Pokud si budeme myslet, že to co jsme vymysleli je to nejlepší, tak jsme na cestě ke konci. My bychom však se měli chovat tak, jako že jsme stále na začátku. Pořád se chtít učit, systematicky vzdělávat.
Cílem mé práce je pozvednout nejenom celkovou sportovní úroveň závodníků hlavně v SCM, ale také metodické činnosti všech trenérů - zejména SCM.
Věřím, že při vzájemném pochopení jsme schopni trochu laťku pozvednout. Věřím, že i závodníci pochopí, že jedině systematická práce přináší ovoce a také, že není možné každý měsíc trénovat s jiným trenérem (jako i starší kolegové).
Nelze “vařit z vody”.
Proto bych chtěl začít od základů, a očekávám, že toto se projeví v systematické práci trenérů, a soustavném zvyšování výkonnosti závodníků.
Doufám, že se budeme se snad už moci systematicky věnovat tvůrčí a KONCEPČNÍ práci. (jenom díky tomu jsem měl možnost uspět i ve své profesi, a vytvořit i přes desítku patentů)
Nejnovější hypoxický trénink v praxi. Pokud ch
…(606x)
