Triatlet.cz

Pepa Svoboda si ze závodu na Přimdě odnesl nezapomenutelné zážitky..."Věděl jsem, že trať běhu vede také po sjezdovce, ale nikdo mi neřekl, že nebude jezdit vlek. Za 600,- Kč startovného jsem s tím tak trošku počítal. Byla to těžká rána.." (J.Svoboda)

Triatlon Přimda aneb toulky Šumavou

Ahoj přátelé, kamarádi. Je tady takřka závěr triatlonové sezony (alespoň v naší zeměpisné šířce) a tak jsem se rozhodl zakončit letošní „našlapanou“ sezonu lehkou vyjížďkou po Šumavských hvozdech při triatlonovém závodě konaném na Přimdě. Jelikož se jednalo o závod s takřka dětskými objemy 1,9km plavání 93km cyklistiky a 21km běhu, bylo již předem jasné, že na závod se rozhodně nemusím připravovat zvláštním treningem a tak jsem zvolil strategii posledních 5 let (plánuji totiž na pětiletky) a tj.: „HLAVNĚ ODPOČÍVAT“. (vlastně jen odpočívat). V pátek před závodem jsem polechtal můj vytříbený jídelníček pečeným vepřovým kolenem s křenem, hořčicí a půlkou bochníku chleba. Ten vepř měl z anatomického hladiska velmi pěkné menisky a vazy okolo kolenního kloubu. Po této pochoutce spláchnuté 5 plzničkami (samozřejmě plnotučnými) a jednou slivovičkou jsem usoudil, že jsem mentálně připraven na start sobotního závodu.
V sobotu ráno ke mně dorazil můj oddílový kolega Honza Šiml a společně s kapelou J.A.R. za zvuku písničky s názvem SUPERPÉRO jsem vyjel vstříc pohárovému závodu. Počasí bylo dokonalé a nálada dobrá. Je fakt, že mi přišlo, že jsem to koleno ještě nestrávil. Ale do startu jsou ještě 3 hodiny… :-))
Po příjezdu na Přimdu jsem shledal, že mi opět nebylo přiznáno startovní číslo v první desítce což mě trošku mrzelo. Ale co, o to více budu nenápadný a můj atak na přední pozice bude vypadat jako překvapení. Sílu mi dodávala obava v očích favoritů jako Petra Vabrouška, Honzy Wainera, Lukáše Vrábela nebo Jardy Bryndy při pohledu na mě. Až s odstupem času jsem zjistil, že se na nedívali s obavou, ale se soucitem, jelikož jsem měl na jedné noze maratonku a na druhé pantofli.
Po prezentaci a sjezdu k vodě jsem se vyprázdnil :-)) konečně jsem snad ten prasečí hnát strávil. A hurá do vody. V ten okamžik mnou začala pulzovat zima. Když jsem si nahlas postěžoval na teplotu vody, tak se mi dostalo odpovědi právě od Petra Vabrouška, který mi řekl, že mám špatnou značku neoprenu (jo jo jo ten marketing má zkrátka zvládnutý kluk jeden Otrokovická!).
Prásk!!! Starrt!! Všichni se sunou směrem vpřed. Já ještě prohazuji pár teplých slov s technickým delegátem svazu, který mě vybízí k plavání. Vím, že je to marné a tak s tím moc nespěchám… :-)) Dobrá, začal jsem předvádět svůj „takřka“ dokonalý plavecký styl. Jaký div, že jsem se nedočkal výrazného posunu vpřed. Jěště, že na zadní bojce jsem se mohl trošku projít po dně a zkusit vůni čerstvě rozvířené rašeliny. Vodu jsem opustil zdráv a tak jsem se těšil na kolo, jelikož bylo opravdu krááásně. Byl jsem tady před týdnem a tak vím, že kopec od rybníka na Přimdu není vůbec hrozný! Je faktem, že takřka po deseti minutách totálního trápení jsem si uvědomil, že před týdnem jsem tu sice na dvou kolech byl, ale že to na čem jsem seděl nebylo kolo, ale motocykl. Začal jsem se lehce proklínat. Když jsem se ocitl na Přimdě nasadil jsem ležérní úsměv (jako že nic) a za rohem jsem začal bolestí plakat. Pak přišel první sjezd, což se mi docela hodilo. Po cca 20ti minutách se opět začala hlásit prasečí „pochoutka“ z předchozího večera a já musel zastavit. Když jsem byl „v nejlepším“ ozvalo se někde zamnou z lesa: „Ty vole hříííb!!! A jako prase…“. Ze strachu před nějakým houbařem, který mě obviní, že jsem mu zaneřádil úrodu jsem skočil na kolo a začal to rvát vpřed. A to byla asi chyba. Po cca další hodině mi totiž úplně došlo. Jediné co mě drželo na vodou bylo to, že mě před hranicemi opět čeká houf nádherně zbarvených trpaslíků ze sádry střežených párem silných přátel z Asie. Jelikož na občerstvovačkách nebylo nic k jídlu, tak jsem myslel, že pojdu bídnou smrtí… Na Přimdu jsem se dostal snad jen silou vůle. V depu jsem požádal jednu z fanynek, aby mi šla ke stánku koupit párek a hodně hořčice. Zbaběle to odmítla se slovy, že bych se po tom…… (zkrátka, že bych to neudržel). Nakonec mi donesla rohlík se sýrem a tím mi zachránila život.
Vydal jsem se na trať běhu. V mém případě spíše na toulky Šumavou. Málokdo ze závodníků si jistě všiml, že část trati byla vedena po červené turistické značce a část po žluté. A po chvilce to přišlo! Věděl jsem, že trať vede také po sjezdovce, ale nikdo mi neřekl, že nebude jezdit vlek. ZA 600,- Kč startovného jsem s tím tak trošku počítal. Byla to těžká rána. Veděl jsem, že s tímto deficitem se jistě nemohu poprat o místo někde v TOP 10. Užíval jsem, si každou křeč, která mě sevřela a věřil jsem, že v příštím kole již vlek pojede. NEJEL!!!
V cílovém koridoru jsem se ocitl, když nejlepší závodníci byli již po vyhlášení, tak po rozhovorech, masáži, jídle a ti kteří bydleli do 150km již spali ve svých postelích…..
Ale jak jsem řekl, nemá cenu je stresovat tím, že bych začal trénovat a dojížděl závody za světla.

Tak Triatlonu Zdar a nezapomeňte odpočívat!!! :-))

Pepa

Jarní zážitky Pepy Svobody z Halfironmanu Graz si můžete připomenout zde

Diskuze

www.triatlet.cz moderuje obsah diskuzních příspěvků a vyhrazuje si právo mazat příspěvky obsahující vulgární a sprostá slova,příspěvky ve kterých se diskutující navzájem napadají,ve kterých jsou napadány či zesměšňovány konkrétní osoby nebo skupina osob. Své výtky určitě zvládnete vyjádřit slušně a podpořit je i rozumnými argumenty. Do diskuse nepatří ani reklama na komerční aktivity. Děkujeme za pochopení, naší snahou je aby slušní diskutující a naši přispěvatelé nebyli obtěžováni zakomplexovanými blbci. Komu se to nelíbí, bude muset pro své příspěvky využít služeb jiného serveru, internet je dostatečně velký pro všechny. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU

Pro přidání komentáře je nutné být přihlášen. Pokud nemáte vytvořen účet, registrujte se práve zde. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU.