Triatlet.cz

Červen třetí týden - z tréninkového deníku Michala Adamce. Tréninková reality show na www.triatlet.cz. Týdenní seriál, ve kterém se můžete podívat do tréninkové kuchyně “normálního” triatlonisty. Tréninkové dávky a objemy, které zvládnete i vy. (M. Adamec)

Otrokovice nikdy více???
Vrcholem tohoto týden byl Moraviaman na dlouhých tratích. I když prvního železňáka jsem měl už na kontě v šestnácti letech, (vymoženosti jako sprint nebo olympijský TT tehdy neexistovaly) moje dosavadní bilance zas tak úžasná není – pár závodů jsem zabalil, pár jsem jich odpochodoval pěšky. Takže respekt z dlouhýho tam je a vzhledem k odtrénované kilometráži na běhu tam byly i silné pochybnosti, zda to vůbec zvládnu. Moje lednové výkřiky a machrování že budu do pětky mi přišly docela úsměvnéJ )) Po nedělní cyklistice jsem moc v pohodě nebyl a tak celý týden byl spíše ve znamení odpočinku, šlo jen o to, dostat organismus v závěru týdne ze stavu anabolismu ( nějaké kilo jsem přibral) do stavu katabolismu, k tomu posloužil čtvrtek a pátek. V dobách, kdy jsem závodil bylo něco takového pro mě nepředstavitelné, poslední tvrdý trénink probíhal ještě ve středu, čtvrtek oraz, pátek rozjetí, sobota závod, s přibývajícími lety pauza nutná k odpočinku zákonitě rostla, týden před dlouhým navíc zásadně neběhám, razím teorii, že za týden nelze běh zapomenout, a nemá tudíž smysl unavovat tělo zbytečným tréninkem, spíš je důležité si sáhnout na vodu, protočit zlehka nohy na kole.No po pravdě řečeno, necítil jsem se nic moc a vedro mi na pohodě taky nepřidalo…
V pátek po obědě u mekáče přesun směr Otrokovice, večeře a obligátní kuře, s rýží, po celý den dostatek tekutin, celý týden vzhledem k horku 1 tableta AC salts denně.
Jestli něco bytostně nesnáším, tak jsou to brzké ranní starty, když se řekne dlouhý, tak si vždy vybavím Embrun, kde na plavání v naprosté tmě sledujete jen louče na lodi před sebou nebo Ibizu, kde se startuje také za tmy a člověk ani pořádně neví kam plave. V Otrokovicích to byla celkem pohoda, tři hodiny před startem snídaně ve formě pizzy, houska se šunkou, mléčná rýže, čaj, hodinku před startem oblíbený gel a kousek banánu.
Bohužel plavání bez neoprenu mě postavilo před dilema v čem plavat – plavky a pak se oblékat nebo v kombinéze?? Zvítězila druhá varianta, podotýkám, že oddílová kombinéza rozhodně není z nějakého plaveckého supermateriálu. Roupy stačit nejlepším mě přešly už na první bójce, plavu v klidu za Lukášem Vrobelem, během prvního okruhu zahlédnu ve vodě před sebou i charakteristicky zakřivená lýtka Petra Vabrouška – společnost celkem na úrovni…-)) Na kole ze začátku trnu co se bude dít, nohy mám ztuhlé, naštěstí 180 km je dost dlouhá štreka na to aby se rozhýbaly. Ironman je hlavně o hlavě a v tomhle směru jsem měl celkem jasno – nenechat se strhnout k žádnému závodění a demonstraci síly na kole, za každou změnu tempa se dříve či později tvrdě platí , špička je někde jinde a i kdybych se vydal z posledního a přijel s nimi na kole, daň, kterou bych zaplatil na běhu by byla krutá – potupný pěškobus od poloviny trati jsem už zažil mockrátJ ) Cílem byly družstva, tenhle způsob závodění a pocit zodpovědnosti mě dokáže dost motivovat, v případě osobních ambic mám už s motivací trochu problém:-)) Odolal jsem tedy pokušení snažit se prohánět Vabrouška a Vrobela a vsadil jsem na tempo Pavla Kašpárka, které se ukázalo jako ideální. Jídlo – v prvním okruhu ještě cítím snídani a tak jen pár doušků ionťáku, potom celkem dvě deli super s oříšky, jedna snickerska, dvě obyčejné musli tyčky bez polevy z Delvity, jedna Delisa, Dvě hodiny před cílem kola houska se šunkou a vejcem, , v posledním okruhu gel a gainer. Vypil jsem celkem dvě lahve 0,7 ionťáku, vodou od pořadatele jsem se jen poléval nebo si propláchl hubu. V předposledním okruhu když už jsem z té monotóní "magořiny" začal poklimbával jsem nasadil guaranu, což vedlo k tomu, že se mi splašily nohy a odpoutal se od Kašpiho. V závěru kola ale radši brzdím, jezdím lehké převody aby mě neboly záda a snažím se za jízdy protahovat. Pi pohledu na jízdu Vabrouška si připadám jak cykloturista, ale odstupy soupeřů za mnou zůstavají takřka stejné, což mě trochu uklidňuje.
Depo celkem pohoda, žádná předsmrtná ztuhlost, s jakou jsem se potýkal na středňáku v Litschau, cpu do sebe další guaranu a vyrážím. Dvě kola cupitám statečně, vzdaluji se Kašpimu, přehled o tempu ale nemám, páč nepouživám sportester a nemám ani hodinky - cíl mám ostatně jen jeden – vydržet běžet až do cíle maratonu, to se mi totiž ještě nikdy nepodařiloJ ) Běh je zrádný, jakmile neodoláte pokušení a nasadíte pěškobus, váš náskok na soupeře rychle mizí a i dvacetikilometrová procházka je opravdu nekonečná. Takže běžím v bláhové naději, že čím rychleji poběžím, tím rychleji budu to trápení mít za sebou. Na běhu už nejím, jen popíjím ionťák, sprásknu celkem dva gely a jeden banán, kdybych se začal cpát, začalo by mě píchat. Ve vedru jsou super houbičky a mokrá čepice, jinak bych to nepřežilJ ) Tempo je dost zoufalý, spíš než běh takový krok sun krok, naštěstí soupeřům za mými zády také docházejí síly, kdyby mě začali prohánět tak by mě to asi zlomilo, chuť na nějaké závodění fakt nemám – musím přežít a dožít se cíle. Po poslední občerstvovačce poprvé pochoduju a užívám si sto metrů stínu, dva km do cíle, cítím, že křeče do lýtek se chystají uděřit, naštěstí je tady cíl a celkové sedmé místo, což znamená i vítězství v kategorii týmů. Po titulu z mistrovství Španělska jsem tak získal placku ze soutěže týmů i doma, což není tak docela k zahození:-)) Pozávodní stavy jsou klasické - chůze do a ze schodů mi dělá problémy, všechno bolí, spálená záda...Ironman je zkrátka tvrďárna a já smekám před všemi, kdo se s tím v Otrokovicích dokázal poprat, ty borce na posledních místech to bolí stejně, ne-li víc jak toho prvního. Smeknout musím i před Vabruchem, jeho řeči, jak jezdí něco tréninkově jsem bral vždy s úsměvem, když jsem ho tady viděl, jak na pohodu odkluše maraton za 3:05 tak mi připadá jak člověk z jiné planety:-))
Co dál - objemovou část přípravy mám zdárně za sebou, bylo by dobrý trochu oživit plavání a v srpnu si vyzkoušet nějakej sprintík nebo olympijskej, Vary už pomalu tlučou na dveře:-))

Červen 19.6. – 25.6.. (AP 147, ANP 168)

	Ráno	Večer	Hodiny
PO	Kolo 40 km Pardubice -Vysoké Mýto		1:30
ÚT			0
ST	plavaní 2 km volně		0:30
ČT		Kolo 40 km Vm - Pce	1:15
PÁ	plavaní 2km volně		0:30
SO	zavod Otrokovice		10:00
NE			13:30
Celkem

Diskuze

www.triatlet.cz moderuje obsah diskuzních příspěvků a vyhrazuje si právo mazat příspěvky obsahující vulgární a sprostá slova,příspěvky ve kterých se diskutující navzájem napadají,ve kterých jsou napadány či zesměšňovány konkrétní osoby nebo skupina osob. Své výtky určitě zvládnete vyjádřit slušně a podpořit je i rozumnými argumenty. Do diskuse nepatří ani reklama na komerční aktivity. Děkujeme za pochopení, naší snahou je aby slušní diskutující a naši přispěvatelé nebyli obtěžováni zakomplexovanými blbci. Komu se to nelíbí, bude muset pro své příspěvky využít služeb jiného serveru, internet je dostatečně velký pro všechny. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU

Pro přidání komentáře je nutné být přihlášen. Pokud nemáte vytvořen účet, registrujte se práve zde. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU.