Kdo je Hary Hudák? Ačkoliv na některých méně navštěvovaných serverech už byla jeho identita odhalena, řada našich čtenářů stále možná netuší s kým mají tu čest. Pokusili jsme se tento dluh napravit a výsledkem je tento zajímavý rozhovor. (www.triatlet.cz)
Jaké byly tvé sportovní začátky?
Jednoho dne u našich panelákových dveří zazvonil „cizinec“, který ze sídlištního povaleče udělal časem hrdého hráče fotbalového dream-teamu Tatran Bohunice. Ano, je to smutné, ale jsem původem „kopačka“… :-)) Po pár letech jsem ale pohádal s trenérem a proto jsem se v době trucování přihlásil do plaveckého kursu, který vedl hráč vodního póla – ten mě po pár lekcích plavání k vodnímu pólu přetáhl.
Proč a v kolika letech jsi si vybral běh a jaké výsledky jsi v něm dosáhl?
Nevybral jsem si ho. V 21 letech mě k běhání zlanařil jeden nechvalně známý brněnský atletický trenér, který mě potkal v situaci, kdy jsem se obhájil proti návrhu ročního „distance“ za napadení a zranění „asistenta trenéra“ našeho vodnopólového týmu, ale brzy na to jsem se málem popral i s hlavním trenérem, a tak asi nazrál čas na změnu :-))). Od „výbušných“ sportů pěkně k „introvertním meditacím“.
V běhu jsem dosáhl toho, že jsem byl nějaký čas v kategorii „dvounohých běžců“ (interní kritéria naší tréninkové skupiny sem řadí běžce s OR pod 30:00/10 km nebo pod 2:20/maratón), ale hlavně se mi zalíbilo, že nemusím pracovat… :-)) Tedy pokud neberu trénink jako práci… což neberu…
Oblíbený běžecký trénink?
V dobách „dvounohosti“ (1200)-1000-800-600-400-200-200 m s delšími, ale stále se zkracujícími pauzami (od 6 nebo 5 minut do jedné), na „totální šrot“. Čas na 1000 m 2:40-2:45, další úseky stále rychleji… Boží! :-)). Nebo dlouhé série sprintovaných krátkých kopců.
V posledních letech mě možná nejvíc bavil (jednou za čas) dlouhý běh s mými svěřenci či ex-svěřenci, stupňovaný až „do sraček“, nejlépe kdy Karel Musil začne nadávat, že jsme idioti, všichni jsme úplně „prošití“, ale je to velká legrace :-)).
Jaké je tvé vzdělání a současné zaměstnání?
Kam míříš? To mi chceš nabídnout práci? Inženýr v oblasti marketingu a managementu stavební výroby, bakalář masmediálních studií a žurnalistiky a magistr sociologie. Co potřebuješ? :-))
Zaměstnání… Žádné „opravdové“ :-)). Dělám si doktorát ze sociologie, k tomu sociologii na univerzitě občas vyučuji, nárazově "profesionálně“ sportuji, občas něco sepisuji, trénuji zájemce přes Internet nebo jako osobní trenér.
Jak jsi se dostal k triatlonu a především k trenérské práci?
K triatlonu taky tak nějak náhodou – myslím, že jsem potkal nějakého známého, jenž mě po asi 8 letech, kdy jsem ani jednou nevlezl do bazénu (totální nechuť plavat ode zdi ke zdi), zlanařil na nějaké plavecké tréninky brněnských hobby triatletů, které jsem bral jako vhodný doplněk běžecké přípravy a z legrace jsem i objel pár duatlonů a triatlonů – ale běhání stále zůstávalo zdrojem mé obživy.
K trénování tri(du)atletů jsem se dostal taky „náhodou“ – jeden milý duatlet ze zmíněné tréninkové skupiny (chtěl tedy být i triatletem, jenže plavání mu nějak nesedlo…), jakýsi Carlito Musil (Hola grumete y nadador exelente Carlito! :-), zvěděl, že trénuji běžce, tak mě požádal o spolupráci. Celkem nám šla, tak za čas přišel další mladíček, „brněnský brojler“ Tomáš Thomas Klíma, ještě později mě maminka dnešního „cyklistického krále brněnské přehrady“ Jirky Farinka Farkače poprosila, jestli bych synka nezachránil před polepšovnou... To byl náhodně složený, ale dodnes do určité míry fungující základ, později to prostřídali i další…
Koho jsi z tri(du)atlonistů trénoval a jakých největších úspěchů dosáhli?
Z méně známých (chlapci moji, myslím jako méně známí mezi nebrněnskými neznalci :-))) to byli již zmínění Carlito Musil (10. na MS juniorů v duatlonu), Farinek Farkač (11. na MS K23 v duatlonu). Ze známějších Thomas Klíma (vymetal různé ME a MS „mladých“), nějakou dobu Dan Fekl, Anče Šupinová, dnes je mou „prioritou“ Radka Vodičková.
Jo, někdo by ještě mohl znát mého dočasného svěřence Jaru Buršíka, který se na soustředění juniorské repre (možná na Mallorce) proslavil tím, že jeho ranní „orťák“ vypadal skoro jako lineárně stoupající přímka , a jenž to od silového pojetí triatlonu dotáhl až na současného hráče ragby .-)).
Řada závodníků naříká, že jim chybí zahraniční starty, můžeš porovnat jak to chodí u běžců a u triatlonistů, když chtějí závodit venku a vydělat nějaké peníze?
Nebe a dudy. Triatlon je ve srovnání s běháním „minisport“. Nějaký příklad – neumím si třeba představit, jak by se špičkoví (ale i druhotřídní) maratónci tvářili, kdyby si měli platit letenky a hotel na větších (ale někdy i na menších) závodech, jako to musí u triatlonu dělat i špičkoví či alespoň solidní účastníci závodů světového poháru. Během se – minimálně zčásti – uživí i „jednonohý“ běžec, z triatletů jen velmi úzká špička.
To ale až tak nesouvisí s nářky na problémy se zahraničními starty. Na zajímavé a „ostré“ triatlonové nebo duatlonové závody (ITU závody, některé zahraniční poháry s kvalitním obsazením a třeba náročnými profily apod.) se lze dostat bez problémů a mnohdy i za poměrně malý peníz. Zase drobný příklad – zrovna včera mi nějaký pořadatel ze zajímavého italského duatlonu napsal, že by mně, Radce Vodičkové a již zmíněnému Farinkovi umožnil „jen“ start bez placení startovného a zařídil by zdarma ubytování na pár dní. Takže by stačilo naskákat do auta, benzín by na osobu vyšel tak na 1000 Kč = konec nákladů. A to se v našem případě (kromě Radky) jedná o „loosery“. U lepších závodníků nebo na některých závodech se občas dají sehnat i peníze na cestu… Ádo, však ty nebo Exa víte moc dobře, že to není nic těžkého ani extra drahého. Můžete sem připojit své zkušenosti…
Ještě jiný příklad, ilustrující to, v čem je spíše problém: Jirka Seidl mě vloni kvůli nedostatku času požádal, jestli bych závodníkům z reprezentace do 23 let nepomohl s nějakými závody. Termínově a vzhledem k nákladům se mi zdály výhodné závod světového poháru v Tiszaujvarosi a ITU závod („SP B“) v Holtenu. V Tiszaujvarosi pořadatel souhlasil se zařazením těchto „neznámých“ na startovku a nabídl extra pro tyto mladé velmi levné ubytování (asi 8 EUR/den)… Nikdo neprojevil zájem… O start v Holtenu dva závodníci zájem projevili, pořadatel jim dokonce zajistil ubytování zdarma… ale závodníci tam nakonec nejeli… Co více chtějí? :-))
Jak vznikla tvoje spolupráce s Radkou Vodičkovou, vztah mezi vámi dvěma je jen trenér – sportovec nebo je za tím něco víc?
„Potřeboval“ jsem nějakou šikovnou holku na běžecký závod ve Francii a můj svěřenec Farinek mi dal na Radku kontakt. Prožili jsme pohodový „week-end á trois“, a asi proto už jsme v nějakém kontaktu zůstali a když hledala nového trenéra, byla „ruka v rukávě“… A po čase se Radka rozhodla i pro balení „dva v jednom“ :-)).
Tvoji oblíbenou destinací se stalo Thajsko, jak jsi se tam dostal?
Potuluji se světem už hodně let, Thajsko bylo prostě dalším místem k poznání… a nějak jsem se tam „našel“. Před nějakou dobou jsem si chvíli dokonce myslel, že se tam usadím. Vrátil jsem se sice, ale v budoucnu kdoví…
Jaké tam jsou tréninkové podmínky z hlediska triatlonu (provoz na silnicích, bazén, dráha…)
Problém je s bazény (ale jsou místa, kde jsou i padesátky), ale moře to může z velké části vynahradit, pokud se v něm nebojíte :-)). Silnice jsou překvapivě dobré, mnohdy i s malým provozem, takže „na pohodu“. Atletické ovály nejsou potřeba, to vynahradí příjemné cesty a cestičky po plážích, v džungli… Sečteno, někdy trochu divočina, ale mně i Radce se tam trénuje moc dobře.
Co tě vede ke kritice současného stavu SCM, kde vidíš hlavní problém v tom, že náš triatlon moc talentů nemá? Zúčastníš se svolaného kulatého stolu?
Myslím, že „centrální podpora“ výchovy špičkových triatletů – zejména vzhledem k omezenosti finančních prostředkův – u nás nikdy moc nefungovala a všichni asi byli celkem smíření, že úspěchy leží hlavně na bedrech závodníků-individualit nebo osobních trenérů… V podobě SCM se objevila možnost podpory poměrně výrazná, ale mé dosavadní osobní zkušenosti (skrze pět mých svěřenců, kteří systémem SCM prošli) jsou dost negativní… Nechci opakovat to, co jsem už psal na vašem webu, takže jen zkráceně: jde z velké části o promrhané peníze, „péče“ podle mne není dostatečně zacílená (diferencovaná), efektivní, mnohdy ani vyhodnocovaná a kontrolovaná… Myslím si, že je v celém systému příliš mnoho „nahodilosti“…
Pokud už má být do systému „povinně“ zařazen velký počet mladých závodníků, jejich podpora by měla výrazněji více zohledňovat nejen dosažené výsledky, ale i výsledky výkonnostních testů (s určitou možností oprav). Případně i nezájem o nabídnuté prostředky – myslím, že ve „smlouvách“ zařazených závodníků by měla být lépe ošetřena problematika absencí na trénincích, kontrolních srazech a soustředěních
Také podle mne nestačí jen „koupit“ dráhy na bazéně, nějaké vybavení a soustředění – jde i o to, jak jsou tyto investice využívány. Nelze se jen spoléhat, že to SCM-trenéři snad dělají správně a poctivě. Zaráží mě třeba, jak malý přehled mají někteří zařazení o základních metodických postupech, tréninkových prostředcích apod. Myslím, že by jim prospělo větší množství jakýchsi „odborných seminářů“ či diskusí ať už s triatlonovými nebo „specializovanými“ trenéry (v rámci soustředění a kontrolních srazů), případně i s úspěšnými dospělými závodníky.
Vyhodnocování přípravy závodníků mi připadá příliš formální a „nicneznamenající“ (viz třeba odpověď předsedy TMK na dotaz ohledně odtrénovaných dávek závodníků zařazených do SCM nedávno zveřejněná na těchto či svazových webových stránkách), to stejné platí o kontrolách ze strany koordinátora SCM či jiných činovníků svazu – mohlo by jich být více, ale zejména by měly jít více do hloubky, neměly by být předem ohlášeny atp.
Na pardubickou diskusi jsem se chystal, ale v tom termínu doprovázím Radku Vodičkovou na ME v ZTT.
Pokud se ti něco nelíbí, často jen kritika nestačí, byl by ji ochoten se angažovat i v jiné funkci než jako „internetový kritik“?
Klidně! :-)) Ale to by musel existovat „tým“, kterému bych zapadal do představ, ale který by současně zapadal do představy mně. A to je poněkud nesnadně dosažitelná kombinace :-)).
Co by jsi doporučil těm, kteří to myslí s triatlonem opravdu vážně a sní o profesionální kariéře?
Budu to brát tak, že obecně hovoříme o kategoriích dorostu a juniorů…
…Ať se trochu uvolní a přestanou příliš lpět na výsledcích v prvních letech své přípravy a příliš tvrdě trénovat.
Ať radši nejprve:
- co nejvíce vylepší svou techniku (nejlépe tak, aby si okolí říkalo: Jako by se „u toho“, „na tom“, „s tím“ atp. narodil :-))… nebo aspoň musí být jejich technika efektivní, ale na to musíte mít okolo sebe obvykle někoho s „dobrým okem“, intuicí…),
- dostanou na co nejvyšší úroveň svou „výbušnost“ (v úvozovkách proto, že nemám na mysli to samé jako třeba u sprintera, jde třeba o „rychlé kotníky“, schopnost „rychle nastoupit“ na kole apod.) i základní koordinační schopnosti (salta v prostných zase dělat nemusejí…).
Pokud budou i bez důrazu na objemy a posilování někde v popředí svých věkových kategorií, natrénovat později špičkovou výkonnost přes zvyšování dávek, sílu a silovou vytrvalost pro ně bude mnohem snazší. A pak už jen stačí „bušit“, ověřit si výkonnost u nás a začít vyjíždět na pořádné tréninkové „kempy“ i na těžké závody „ven“, což je jen zdánlivě velký problém (viz výše).
Jsi autorem vyhledávané Běžecké kuchařky, dočkáme se i Triatlonové kuchařky?
:-)) Už dva roky mě vydavatel uhání, abych napsal slíbený třetí díl té běžecké, ale nějak jsem se k tomu nedostal kvůli cestování, škole, jiným zájmům… Tenhle slib bych měl splnit jako první…
Jako běžec jsi určitě měl možnost vyzkoušet na vlastní kůži řadu značek běžecké obuvi, mohl by jsi dát našim čtenářům nějaké doporučení na tréninkové, závodní boty? Případně doporučit, čeho se vyvarovat?
Nemohl – každá lepší značka má dnes velmi různorodé typy a „sportsman“ musí vědět, které vyhovují jeho typu nohy, počtu kilometrů, využívaným povrchům atp. Poradit můžu jen těm, jejichž nohy a běh „znám“ a/nebo jejichž starší boty vidím. Pomoci může zkušený běžecký trenér, výjimečně i prodavač (pokud sám pravidelně běhal nebo běhá).
Pár krátkých obecných rad (ale něco z uvedeného lze ukázat nebo doporučit jen v „praxi“):
- Nové boty si pořizujte zejména „na zimu“ – mnozí nabíhají objemy, často převážně na asfaltu a navíc s klesající teplotou okolí klesá i tlumivost podešve. S tím pak mohou souviset problémy s okosticemi (zejména u běžců s vysokou klenbou).
- Víte-li, že máte nízkou nebo naopak vysokou klenbu, máte částečně vyhráno – převážná většina běžců s „plochými nohami“ trpí přílišnou pronací chodidla při došlapu a podle toho by si měli vybírat obuv (více „vyztužující“ vnitřní část chodidla, s přímějším tvarem…). Při vysoké klenbě a s tím někdy spojené supinaci (nedostatečné pronaci) jsou vhodnější podešve ohebnější (mají jiný typ šití a stavby jak podešvě, tak svršku) s tvarem „curved“ nebo „semicurved“ (ne zcela přímý tvar boty).
- Máte-li starší boty sešlapány v patní části výrazně zvnějšku a na přední části podešve výrazně více na vnitřní straně, trpíte přílišnou pronací. Naleznete-li kombici ošlapání „vnějšek-vnějšek“, s velkou pravděpodobností trpíte již zmíněnou supinací.
Jak je to s tvojí sázkou ohledně Ironmana? Jaká sázka by to musela být aby jsi vyslyšel volání některých dotčených ironmanù a hecl se na ironmana pod deset hodin???
Vsadím 50.000 proti komukoliv (třeba i skupině lidí, znám jednoho pána , co už řekl, ze by proti mně 10.000 Kč vsadil, protože "nemám šanci"), že dám letos "oficialního" Ironmana pod 10 hodin :-). Nechci na případných sázkařích vydělávat (klidně bych vsadil třeba 100.000 Kč), jde jen o to, že kdybych to případne jel někde v zahraničí, tak ať si nemusím platit letenku, startovné, pobyt... :-)))
Pokud budou mít zájem do toho naši čtenáři jít a každý z nich bude ochoten přispět do "banku" na uvedenou sázku, náš magazín rád tento souboj zprostředkuje, včetně podrobných informací z Haryho přípravy:-)))
Nejnovější hypoxický trénink v praxi. Pokud ch
…(606x)
