Má Martin Krňávek nejhorší už za sebou? Přidá letos další zápis do historických tabulek českého triatlonu? O jeho cestě na vrchol, práci s lopatou, která mu přinesla medaili z MEJ, další operaci achillovi šlachy a plánech do budoucna v našem rozhovoru.(www.triatlet.cz)
Martin Krňávek (Ekol team) rozhodně nepatří k těm co stojí o nějakou velkou popularitu. Zatímco jeho soupeři sází jedno interwium za druhým, on radši honí tréninkové kilometry. Od dětství vyrůstal v západních Čechách nedaleko Karlových Varů. Dle svých vlastních slov v mládí dost zlobil a tak začal plavat v plaveckém klubu . S triatlonem začal v sedmnácti letech a jako náš jediný junior se může pochlubit stříbrnou medailí z evropského šampionátu této kategorie. Jeho začátky byly tvrdé – žádná SCM, vojenská služba u vojenského útvaru ve Vysokém Mýtě, to byly podmínky s kterými se musel poprat než se podíval do světa velkého triatlonu.
Po úspěchu na MEJ mu hodil laso brněnský Kepák team a on nakonec v Brně spolu se svou přítelkyní Lenkou zakotvil natrvalo. Doma patřil k nejlepším, ale v zahraničí ? První start na EP v Ženevě skončil fiaskem, do cíle doběhl na hranici první čtyřicítky. O rok později v roce 97 celý seriál Evropského poháru vyhrál!!! V následujícím roce toto vítězství zopakoval. Za připomínku určitě stojí, že závody Evropského poháru mu nefinancoval svaz ale mateřský klub. Ve stejném roce si poprvé ochutnal stupně vítězů na závodě SP.....“ Je to úplně jiná liga“ glosoval své první krůčky tímto seriálem..... Jeho hvězda stoupala dál - jeho dvě pátá místa na MS v letech 98, 99 do dneška nikdo ještě nepřekonal, v roce 2000 jako první Čech vyhrál závod SP. Olympiáda v Sydney mu nevyšla, chuť si spravil o rok později na Goodwill Games, kde obsadil čtvrté místo. Ten rok byl asi jeho nejlepší, spolupráce s Radkem Cingálkem nesla své ovoce – přidal i další dva vyhrané svěťáky, a 6. místo na prestižním Escape From Alcatraz. Dvě medaile z ME vedle těchto výsledů skoro ztrácejí na lesku. Nikdy nehledal pohodlné cesty, o úspěch se vždy dokázal tvrdě poprat. Provází ho ale i pověst závodníka, který nehýří zrovna sebevědomím, nechá se snadno rozhodit a vše moc rozebírá.
Posledním velkým výsledkem byl právě bronz z ME 03 a 3. místo na SP v Manchesteru v témže roce. To už ale začínal čas trápení a tápání. Střídal trenéry, olympijskou sezónu si doslova protrpěl přetrénovaný, putující od jedné potupné porážky ke druhé. Přidaly se i problémy s achilovkami a na sklonku roku s musel podrobit operaci. Málokdo mu dával šance na návrat. Přesto dokázal vstát z mrtvých. Letošní sezóna nebyla ještě z těch excelentních ale jak sám říká, vše je na dobré cestě.
Během jeho pobytu v Krkonoších jsme mu položili následující otázky a obyčejně nepříliš hovorný „Krňoš " kupodivu nebyl proti:-)))
Jak jsi spokojený s letošními výsledky?
Nebyl to žádný zázrak ale opět se začalo blýskat na časy, 6. místo na SP v Maďarsku bylo slušný a ani 20. příčka z Evropy nebyla vyloženým propadákem, ikdyž už pamatuji lepší časy:-)) Byly to celkem standartní výkony, nikde to ale neulítlo a můj organismus se bohužel stále ještě nesebral z toho, co jsem mu naložil v předolympijské a olympijské sezóně. Dám si závod a dlouho se z toho sbírám, nejvíc jsme to cítil na jaře, v Jablonci na ČP jsem byl king a v klidu si vychutnal Jaskulku, o týden později na SP on zajel do desítky, já byl na šrot a zabalil.
Loni jsi se začal připravovat pod vedením Zdeňka Moravčíka, jak to probíhalo?
Začali jsme spolu spolupracovat již v zimě, hned jak jsem se dal do kupy po operaci achillovky. V roce 2004 jsem byl totálně zavařenej a nebyl jsem schopen ani klusat čtyřkovým tempem. Moc jsme na to proto netlačili, trénoval jsem míň, přibylo víc kola a tempových tréninků. Oblíbil jsem si např. 12 km střídavý běh 400stupňovaně tempo od 3:30 – 3:00/km - 400 meziklus volný cca 4:10/km
Na podzim jsi ale opět skončil na operačním stole. Proč?
Byla to jen taková rychlovka, k primáři Kaniovi v Ivančicích mám absolutní důvěru. Přesto se mi tam moc nechtělo, věděl jsem sice do čeho jdu ale možná o to to bylo horší. Loni „opravená“ achilovka fachčí skvěle byl tam ale problém s druhou achilovkou, nebyl jsem schopen trénovat naplno a musel jsem to řešit. Příčiny? Možná ještě dozvuky předešlých roků, mám ale podezření, že se na tom podepsal pásek s čipy, který na ni při závodě vždy nepříjemně tlačil a po závodě jsem to měl nateklý a podrážděný.
Jak probíhá rekonvalescence po takovém zákroku?
Zákrok není žádná řezničina, trvá to asi sedm minut, jen to tam naříznou a vyčistí pouzdro šlachy. Druhý den jdu domů, když mi pak vyndají stehy tak začínám po deseti dnech od operace s kolem, po třech týdnech už jsem lehce klusal. Důležité je jít na operaci včas a neodkládat to až do okamžiku, kdy to je chronicky stav.
Na MS v Gamagori jsi asi čekal víc?
Byl to hrozně těžký závod a nepříjemný klimatický podmínky, moc jsme to asi nevychytali s aklimatizací. Na kole se jely bomby, co zatáčka to nástup nadoraz a těch zatáček tam bylo údajně 120…..
Jak se ti zamlouvaly olympijské tratě v Pekingu?
Je tam příjemný suchý vzduch, na běhu i na kole to je stále nahoru a dolů, jediná rovina je krátký úsek po hrázi přehrady. Bude to férovej závod. Snad se toho ještě dožiju:-))
Jak trénuješ přechody v tréninku, říkal jsi, že po depu jsi ztrácel po depu kontakt se špicí v úvodu běhu?
Speciálně je moc netrénuji, párkrát jsem tam zkusil intenzivní kolo v kopcích dojezd na stadion a pak hned 6x1km na dráze
Jaké byly tvoje loňské tréninkové dávky?
Kolik ročně, to fakt nemám přehled, týdenní plavecké maximum bylo 25 km v zimě, jsem stále na svým , stačí to jen lehce pošolichat.Na kole jsem nejvíce najel během přípravy na Kanárech týdně asi 600 km na běhu pak je maximem 100 km za týden. Nejvíc jsem trénoval v roce 2003 to jsem měl po čtyřech měsících přípravy týdenní průměr 36 hodin týdně. Tudy cesta nevede. Nyní se snažím trénovat spíš průběžně, ne v blocích.
Jsi jediný český junior, který získal na triatlonovém MEJ stříbrnou medaili. Jak jsi tenkrát trénoval a jaké jsi měl podmínky?
S tím, co mají k dispozici borci v SCM se to srovnávat nedá. Byl jsem na vojně ve Vysokém Mýtě právě v tom roce 94. Díky panu Šalýmu, který nás trénoval, tam tehdy bylo tzv. VTJ ( Vojenská tělovýchovná jednota) což znamenalo, že po práci jsme se mohli věnovat tréninku. Ráno jsme makali na stavbě nebo ve skladu, jezdili s kolečkem a oháněli se lopatou, odpoledne jsme trénovali. Dvakrát týdně jsme končili dřív a mohli trénovat víc. Byla tam parta asi pěti triatlonistů, bušili jsme společně, hlavně vytrvalost, na dráze jsme neběhali vůbec, jen nějaké měřené kiláky, bylo tam hodně obecný vytrvalosti např. jednou týdně běh na 25 km, hodně kola, třeba běžeckou abecedu a podobné věci jsme tehdy nedělali. Dalo nám to ale asi potřebný vytrvalostní základ, na kterém se dalo stavět. Teď to všichni honí do rychla už od dorostu a to asi není ta správná cesta. U mě byl základ plavání. Už tehdy jsem uměl patnáctistovku za 17:30….
Prý už nyní myslíš na zadní vrátka a v Brně jsi rozjel zajímavý byznys?
No jasně, ale s bysnysem to nemá moc společného:-)) Máme malou cukrárnu se speciální belgickou čokoládou Callebaut blízko nemocnice u sv.Anny, více se zájemci dozví na www.pralines.cz. Když je frmol tak mě tam můžete vidět v akci za pultem:-))
Martin Krňávek na historickém foto z MEJ první ve druhé řadě zleva. Na fotce nechybí ani Honza Strangmuller, Renata Berková či Filip Ospalý. Poznáváte je?:-))
Achillovky po operaci - ta pravá byla operována loni, skalpel primáře Kanii poznala i levá a to asi před měsícem.
Chvíle, které za tu dřinu stojí - vítězství na závodech SP
Nejnovější hypoxický trénink v praxi. Pokud ch
…(606x)
