Ironman 70.3 Germany - Filip Ospalý na 6. místě. ... Vítěznou šňůru šesti závodů překazili moji soupeři při Ironman 70.3 Germany, kde jsem obsadil až 6.místo...(F.Ospalý)

Mistrovství Evropy na tratích 1,9-90-21km pod hlavičkou WTC se tradičně koná v německém Wiesbadenu uprostřed srpna. Po odřeknutí startu obhájce titulu Andrease Böcherera kvůli nemoci byl favoritem číslo 1 domácí Michael Realert. Z Londýna přijel 13.muž olympijského závodu Rus Vassiliev, dále byli na startu silní Francouzi Poulat a Degham, mistr světa a Evropy v duatlonu Belgičan Bart Aernouts, který už se specializujejen na střední triatlony.

Obhajovat medaile z loňska jsme přijely i my – já s Krňošem. Martin dva týdny po skvělém 5. místě na mistrovství světa v ITU dlouhém triatlonu, já po odpočinkovém období v druhé půlce července.
Plavání v pískáči s teplotou 23´C, cca 25km od centra Wiesbadenu, žádné drama nepřineslo. Očekával jsem, že Ivan Vassiliev se bude snažit nahnat nějaké sekundy na své soupeře, stejně jako jeho bratr při květnovém Ironman 70.3 Austria, ale vyložená koupačka měla za následek, že z vody šla početná skupina hlavních favoritů (kromě Barta Aernoutse) pospolu.

Na kolo tak naskakovali závodníci v pořadí Michael Realert, Stephan Poulat, Ivan Vasiliev, Němec Threlfall, Martin a já. První kilometry jsem marně hledal své obvyklé tempo (to jsem ještě netušil, že ho nenajdu až do konce cyklistiky) a po cca 15minutách jízdy se naše šestičlenná skupina roztrhla vejpůl. Než jsem se s velkou snahou dostal na 4. místo, měla již náskok cca 30sekund. Až do 30.km se tak na čele střídali Michael, Ivan a Stephan. Já do kopců mírně stahoval (nejmenší ztráta 15sekund), na rovině a ve sjezdech naopak ztrácel. Za mnou ticho po pěšině, zatím.
Tajně jsem doufal, že se vše změní v můj prospěch mezi 40. a 50.km, kde se z Wiesbadenu stoupá cca 6km. Nejdříve jsem však v předcházejícím technickém sjezdu ztratil dalších 15sekund, ale pak se vše začalo měnit. Ale v můj neprospěch.  Vepředu začal odpadat Stephan, ale zezadu mě dojížděli Španěl Elgezabal a Bart. Projeli kolem mě, aniž by mě nabídli svezení ve vláčku.
Na konci stoupání jsem tak měl ztrátu na závodníky před sebou opět cca 30sekund, ale už to nebyla vedoucí skupina, ale skupina druhá. Ve sjezdu mě ještě předjel a odjel Toumy Degham. To už bylo jasné, že mi tu dnes pšenka nepokvete. Cílem bylo tedy dojet cyklistickou část s rezervou sil na běh, abych ho absolvoval se ctí. Když chybí síla na kole, těžko se pak objeví na běhu. A třeba někdo cyklistickou část přepálí a já ho předběhnu.
V průběhu poslední třetiny závodu mě předjel ještě jeden závodník, takže jsem se pohyboval na 7. místě bez vědomí, jaká je má ztráta na čelo. Na závodníka přede mnou byla asi 1 minuta. Ale jelikož jsem jel své tempo, které nebylo bůhví jak vysoké a závodníci kolem mě vždy jen prolétli, očekával jsem, že bude velká. 15km před depem na mě jeden servisman
ukazoval na kopci na prstech 7. Říkám si: „Sedm minut, to je tedy síla, to  snad jedu pomaleji než v tréninku“. Když však přijíždím blíž, slyším jak volá: „Siebte Platz, zwei Minuten vierzieg“. Jen 2:40? Na to, že tady kmitám nejlehčí převody, abych se dostal do depa s čerstvými nohami naběh, to není zas tak špatný. Samozřejmě na bednu už to dnes není – Michael poletí na běhu jak utržený ze řetězu a překoná můj běžecký rekord z minulého roku 1:13:50. Bart jako vynikající duatlonista bude druhý a třetí asi Ivan – na včerejším brífinku byl v pohodě a věřil si, protože byl před Londýnem ve vysoké nadmořské výšce a v olympijském závodě to ještě nebylo ono. Ale ostatním, mě neznámým soupeřům, třeba na běhu dojdou síly.

Po 90ti kilometrech těžké cyklistiky tak do depa dojíždí s malými rozdíly vedoucí pětičlenná skupina : Elgezabal, Degham, Aernouts, Vassiliev aRealert. Minutu za nimi Němec Stein, další dvě minuty za ním já.  Na dopingové kontrole po závodě se mě Michael ptal, co se mnou bylo na kole, že jsem je nemohl prvních 30km dojet. Pak se lekl, když je na 60km dojelo duo Elgezabal – Aernouts, kteří měli, stejně jako já, zelené dresy. Michael si myslel, že jsem to já. Tak jsem ho ubezpečil, že zas takový velký kouzelník nejsem:) Když nemůžu stáhnout 30sekund 30km, tak pak se tam neobjevím v druhé části cyklistiky…

Na běhu předvedl svou dominaci Michael, když běžeckým časem 1:11:16 pokořil loňský traťový rekord Andrease Böcherera. Pro stříbrnou medaili si doběhl Bart. Na třetí místo se propracoval Němec Stein. Já jsem po výběhu z depa nevyběhl ostře, tak jak jsem zvyklý, protože to by se mě mohlo dnes, při nedostatku sil, vymstít. Spíš jsem začal na pohodu, že po prvním pětikilometrovém okruhu uvidím, jak to vypadá přede mnou, zda má cenu jít na tvrdo. Na konci prvního okruhu jsem předběhl po cyklistice vedoucího Španěla a zjistil, že ztráta na pátého Němce je stále cca 2minuty a na třetího Ivana 2:30. Zbytek běhu jsem tak odběhl v pro mě neškodném tempu, abych se mohl co nejdříve po závodě pořádně opřít do tvrdého tréninku na zářijové závody. Půlmaratón za 1:14:23 s průměrnou tepovkou 154 mě příjemně překvapil.

Teď tedy nezbývá, než tvrdě potrénovat a pokusit se dostat do formy, kterou už jsem nejednou letos mě, abych si v Des Moines (loni 7.místo) a v Las Vegas (loni 13.místo) zlepšil svá umístění.

Diskuze

www.triatlet.cz moderuje obsah diskuzních příspěvků a vyhrazuje si právo mazat příspěvky obsahující vulgární a sprostá slova,příspěvky ve kterých se diskutující navzájem napadají,ve kterých jsou napadány či zesměšňovány konkrétní osoby nebo skupina osob. Své výtky určitě zvládnete vyjádřit slušně a podpořit je i rozumnými argumenty. Do diskuse nepatří ani reklama na komerční aktivity. Děkujeme za pochopení, naší snahou je aby slušní diskutující a naši přispěvatelé nebyli obtěžováni zakomplexovanými blbci. Komu se to nelíbí, bude muset pro své příspěvky využít služeb jiného serveru, internet je dostatečně velký pro všechny. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU

Pro přidání komentáře je nutné být přihlášen. Pokud nemáte vytvořen účet, registrujte se práve zde. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU.