Triatlonová továrna na sny - německý Roth  je známý svými rychlými tratěmi, ale takový atak na světová maxima asi čekal málokdo. Byť v případě Chrissie Wellington, která je zřejmě z naprosto jiné planety, se dalo předpokládat, že si „pohlídá“ zlepšení svého světového maxima z loňského roku.
V případě mužů se ale útok na čerstvý rekord Marino Vanhoenackera, který minulý víkend v Klagenfurtu překonal maximum 7:50:27  z roku  1997 Luca van Lierdeho  o takřka 5 minut, zdál spíše sci-fi, protože vyjma dvojice Raelert-Kienle  se zde v Rothu moc hvězdná konkurence nesešla.

Ale Andreas  Raelert jakoby chtěl dát zapomenout na svojí havajskou prohru s MC Cormackem a od prvních metrů závodu  se do toho pořádně opřel. Plavání sice vévodil veterán Sanson, ale Němec mu byl v patách. Sebastian Kienle se na plavání oproti loňskému roku zlepšil, ale na špici přesto ztrácel tři minuty. Na kole jeho přetahovaná s Raelertem nepřinesla kýžený náskok, naopak Raelert v závěru cyklistiky zabral a v depu měl čtyři minuty k dobru.  Na běhu  Němec také nic nenechal náhodě a Vanhoenacker se tak ze světového maxima radoval pouhý týden, Raelertových 7:41:33 bylo  pádnou odpovědí. Jeho mezičasy byly následující: plavání 46:18, kolo 4:11:43, běh 2:40:52.


S  touto inavazí ironmanských rekordů se opět otevírá otázka certifikace ironmanských tratích jak je to běžné např. u mezinárodních maratonů. Další velký otazník se vznáší nad tím, kam až sahají hranice lidských možností, éra Van Lierdeho byla érou, kdy EPO mělo zelenou a tak podobné výkony vzbuzují oprávněně i řadu pochybností  z oblasti dopingu. O tom , jak se na výkonu při cyklistice dokáže podepsat eskadra doprovodných vozidel a motorek fotografů se netřeba příliš rozepisovat.

..