Moraviaman aneb jak jsem se poprvé „ne“zničil. Tradičně netradiční ohlédnutí za šampionátem na ironmanských tratích nám zaslal Pepa Svoboda.(P.Svoboda)

Moraviaman aneb jak jsem se poprvé „ne“zničil


Přátelé kamarádi ANO. Jak se ke mě dostalo mnozí z Vás si myslí, že mi vyschlo péro (samozřejmě reportérské – vy úchyláci), ale není tomu tak. Jen jsem se přes samé povinnosti a nehody na horských kolech (bylo jich celkeeeeem jedna) k sepisování čehokoliv nedostal…:-)) A mnozí z Vás si jistě oddechli! Ale žel bohu jsem zpět. Už 6 týdnů  se úspěšně regeneruji z ošklivé nehody na MTB, kterou jsem si přivodil na závodě Trans Brdy ze seriálu „Kolo za život“ nebo „Život za kolo“ či jak se tato zběsilost jmenuje a jen se ujistil, že když na kolo tak jen po cestě. Každopádně je tohle moje první letošní delší vyjížďka jelikož Krušnoman i Czechman jsou pro letošek díky zranění jen nenaplněným snem a tak vyvrcholení přípravné fáze musí přijít v rámci štafety právě v Otrokovicích. :-))
Po pravdě řečeno jsem složil celkem 2 štafety, kde jsem měl být účastníkem, ale jelikož bylo jasné, že nic nedělám, tak se chlapci v zájmu zachování své sportovní výkonnosti od mojí chabé postavičky odvrátili a já tedy s prosíkem žádal o přiřazení k nějaké funkční štafetě. To se bohužel povedlo a já se dostal do klinče Honzy Štranga (plavecké a cyklistické mašiny) a  Marka Šoltyse (plaveckou, cyklistickou a běžeckou  formulí) a k tomu já s rychlostí závodního lachtana, který má od onanování ubroušené všechny  ploutve…. (ach jooooo)….
Nu což. Tak jsem se okolo půlnoci ocitl na místě konání závodu. Přivítal se s organizátory, kteří naplnili další z mých ne úplně zdravých nápadů a slíbili, že pod dohledem statného ošetřovatele (Standa Bartušek) mi občas na chvilku svěří mikrofon a já si tak budu moci veřejně plácat ty svoje nesmyslné fráze do éteru…. :-))

Byl jsem šťastný a šel spát do auta, abych byl co nejblíže integrován s dějištěm závodu…. Byla asi 1h ráno a já nemohl spát a tak se vydal na hráz štěrkoviště a asi do 3h poslouchal živě hrající big beat.
V 5:45 jsem ale myslel, že nevstanu. Co dělat. Nakonec to šlo. Ráno mi kluci ze štafety sdělují, že plavu jeden okruh, jedu na kole také jeden okruh a poběžím (to byla velká sranda, mysleli si, že poběžím a já věděl, že půjdu) a mě se zmocnil lehký strach, že jim to pokazím.

Start jednotlivců proběhl s úderem 7h ráno. Ze břehu se na to pěkně koukalo.  Do čela šel hned Tomáš Martínek a z toho jak plaval rychle se mi normálně chtělo na velkou. A to jsem měl do stratu ještě hodinu. :-)) Plavání v režii Martínka bylo neskutečné. Skvěle plaval i Petr Vabroušek ve dvojici s hranatým závodníkem Tomášem Bedýnkou Bednářem. Za nimi vřela voda pod nárazy rukou všech ostatních. Po té co vodu opustili nejlepší a já jsem se Standou udělal pár interaktivních rozhovorů v depu odstartoval i mnou očekávaný závod štafet. Na první pozici předával Štrang a moje obava z toho, že jim to pokazím se jen stupňovala, bohužel druhý člen štafety pořadí vlastně udržel a já na posledním úseku neměl jinou šanci než dodržet svůj vysoký plavecký kredit a stylem ala Helmut von Sajrajt se o několik pozic propadnout. Skočím do vody a snažím se vypadat jinak než jako vždy. Bohužel se stalo to co obvykle. Na trati panoval obrovský vítr (takřka tornádo) a moje střeva k tornádu vybízela, takže po lehkém větříku v neoprenu jsem se standardně nafoukl do velikosti bóje a pár závodníků mě zcela regulerně na levou ruku obeplavalo. Po té co jsem se sfoukl jsem úspěšně dokončil plavání a předal opět pomyslný kolík Honzovi. V té tobě akorát dojel Petr Vabroušek skvěle plavajícího Tomáše Martínka a začal psát další kapitolu vlastní rekordní historie ve svém domovském závodě.
V závodě žen se dle předpokladů před výborně plavající Danielu Tylšovou dostala krásná a úspěchy ověnčená Kristína Lapinová, která si ten den z úst obou nejmenovaných moderátorů vyslechla hned několik verzí svého jména, ale brala to statečně a jistě jí to motivovalo k ještě většímu výkonu (Kristíno prepáč) :-))

Dal jsem si ten den klobásu nr.1 a tím se z volna připravil na převzetí opratí v cyklistické části štafety od Honzy. Co jsem netušil bylo, že ten bejk přerve řetěz a tím (díky bohu) ztratíme asi 40min a naše pozice budou ztraceny. Za hřmění hromů, kvílení meluzíny a břinkotu krupobití jsem se vydal vstříc cyklistice. Byla to paráda, jelikož nemám rád zimu a vodu byl jsem jako ve svém živlu. Ač jen na krátké trati, bylo mi dost blbě. Koukám na patníky….  Apropós, víte že od Štěrkoviště do Hulína minete celkem 412 patníků z čehož 4 nemají předepsanou velikost jelikož jsou povalené a u patníku číslo 172 se dá krásně čůrat :-))V závodě mužů se kupředu prodíral Jožka Vrábel, který jel úžasný závod a bohužel musím jen smutně konstatovat, že při té vší dřině ještě vypadal podstatně lépe než já (prostě krásnej kluk).  Kolo jsem dokončil v pro mě rekordním čase s průměrem takřka 23,5km/h  nebo o něco rychleji.

Opět jsem spěchal za Standou, který nezdolně již několik hodin v kuse komentoval každý pohyb nejen v depu, ale i okolo. Objednávám si klobásu nr.2 a těším se na další dění v závodě. Ze závodu odsupuje Petr Soukup a trápí se i Tomáš Bednář. Standa Cibulka mohutně stahuje čelo a veze za sebou vláček závodníků. Skvěle se drží Tomáš Martínek i mladík Lukáš Polan. Naše štafeta se za mého přispění poctivě propadla  a já tak s obavou čekal jestli si kluci místo strečinku po závodě nebudou chtít zahrát fotbal s mojí hlavou.  Naštěstí jsou to kluci milosrdní a tak jim stačilo, že si do mě můžou pár krát kopnout a že je na oplátku já bouchnu hlavou do kolene a bradou do pěsti (jsem hotový pouliční bitkař).

A je to tady! Začíná se nám to sjíždět z kola!!! Na prvním místě terminátor Vabrouškátor, který mění tretry za maratonky a za zpěvu ptactva a povzbuzování zdejšího sboru dobrovolného hasičstva se vydává jako zkušený trojskokan či v Petrově případě maratón skokan na trať běhu. Za ním se otevírá propast v délce takřka (nevím přesně kolika minut) prostě to bylo dost a je jasné, že pokud Petr nepíchne botu, jejíž výměna je samozřejmě velmi náročná, tak asi vyhraje. Druhý přijíždí Jožka a za ním smečka pronásledovatelů. Mezi ženami je tady první Kristína za ní v závěsu několika minut Daniela!

V běhu  se ku předu prokousává úspěsný politik Ruda a chce jít na bednu (mimochodem Ruda zvolil v životě – sportovním- opačnou taktiku než já! Od chůze přešel k běhu a já to měl přesně na opak – na triatlonu jsem neběžel již asi 16 let) . Naše štafeta je v depu. Štangula vybíhá a jeho mužné tělo se za pískotu polonahých divaček a povzbuzování moderátorského dua vlní jako by nešlo o běh, ale jen o jakýsi tanec. Mezi štafetami je první Rock Technik, za který právě běží Simona Vykoukalová a já se na ní nemůžu vykoukat – další krásná holka na trati (snad to nebude číst Pepa Křivánek, který by mi pak mohl pokřivit již tak značně pokřivenou fasádu). Š
trang mi předává svůj kolík (v podobě čipu – je to kluk pokroková) a já se vydávám na cestu. Potkávám známá místa z předchozích ročníků, kde jsem zvracel, čůral atd….. A je mi ku podivu zase na zvracení. Snažím se vypadat dobře a fanynky řvou!!!! Tedy řvala tam jedna paní na manžela, že je k ničemu a táhne.  Já myslel, že je to na mě a tak jsem táhnul ze všech sil…. :-))Úspěšně předávám štafetu našemu finishmanovi a vím, že mě čeká již jen ta hezčí část a to je popichovat ostatní v jejich výkonu.

Petr Vabrouškátor splnil svoji misijní záležitost a za povzbuzování publika, syna Filipa, těhotné manželky a zbytku rodiny finišuje v rekordním čase 8:29 čímž posunul moje dosavadní maximum na tomto závodě asi tak o 5 hodin. :-))Druhý dobíhá kolega z chodecké reprezentace a nositel startovního čísla 1 Ruda Cogan následován Jožkou Vrábelem. Mezi ženami se pořadí nemění a do cíle dobíhá příjemně opálená Kristína následována s odstupen Danielou Tylšovou a třetí v pořadí Petrou Stočesovou. Já si vychutnávám průběh každého železného muže či ženy a zjišťuji, že někdy je vážně lepší jen stát a koukat než se honit. Poslední ze závodu štafet přivedla do cíle krásná finišmanka Bára, která byla podrobena ostatně jako řada dalších krátkému rozhovoru a po dokončení poslední ženy v závodě jednotlivců mohl začít ceremoniál vyhlašování a udělování kovů v podobě medailí.

Závěrem bych chtěl poděkovat organizátorům za skvěle připravený závod, který jen opisuje to co roky dělá jak Jirka ze Silvou, tak Tomášové (Petr a Langhammer) se svými týmy na závodech v ČR, které mají mezinárodní úroveň!!!! A díky Standovi, že mi půjčoval mikrofon, což chtělo opravdu kus odvahy!

Pepa Svoboda

Foto T. Petr

Diskuze

www.triatlet.cz moderuje obsah diskuzních příspěvků a vyhrazuje si právo mazat příspěvky obsahující vulgární a sprostá slova,příspěvky ve kterých se diskutující navzájem napadají,ve kterých jsou napadány či zesměšňovány konkrétní osoby nebo skupina osob. Své výtky určitě zvládnete vyjádřit slušně a podpořit je i rozumnými argumenty. Do diskuse nepatří ani reklama na komerční aktivity. Děkujeme za pochopení, naší snahou je aby slušní diskutující a naši přispěvatelé nebyli obtěžováni zakomplexovanými blbci. Komu se to nelíbí, bude muset pro své příspěvky využít služeb jiného serveru, internet je dostatečně velký pro všechny. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU

Pro přidání komentáře je nutné být přihlášen. Pokud nemáte vytvořen účet, registrujte se práve zde. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU.