Po absolvování prvního Ironmana se mi nečekaně podařila i kvalifikace na Xterra World Championship. Petr Rezek se ohlíží za svým vystoupením na havajské Xteře. (P.Rezek)

Letošní sezóna byla opravdu dlouhá, po jarní přípravě na svého prvního ironmana v Rothu, absolvování téměř všech závodů Xterra Czech Tour, tří polovičních ironmanů a několika dalších triatlonů, běhů a bikových závodů jsem se těšil na odpočinek. To jsem ale ještě netušil, že se mi podaří kvalifikovat se na mistrovství světa v Xterra na kvalifikačním závodě ve Špindlu. Rozhodl jsem se, že to zkusím, pokud se mi podaří sehnat nějaké sponzory.

V této těžké době se to podařilo. Pod svá ochranná křídla mě vzal Libor von Oplt, když mě přijal za člena svého týmu Kona Cycling Point, dokonce jsem vyfasoval kolo Kona, parádní sportovní oblečení včetně kombinéz ušitých na míru design by Libor Oplt. Výživu dodala firma Xenofit a nakonec se podařilo sehnat i finance, za což děkuji firmám Newton Media, Metrostav, Kittfort a MiKa. Zbývalo sehnat letenky, ubytování a zajistit půjčení auta. Vše se podařilo přes internet, nastal tedy čas prodloužit sezónu a pokračovat v tréninku, který mi opět sestavil Ondra Vojtěchovský. Nadále jsem tedy vstával 3x týdně před 5 hodinou abych pod vedením trenérů Trisportteamu a 4allsport.cz drtil dlouhé hodiny v bazénu, odpoledne trénoval na kole a běhal v pošmourném podzimním počasí. Přitom jsem sbíral cenné rady a zkušenosti od závodníků, kteří se již s havajskou tratí poprali, především rady o pláštích. Volba nakonec padla na bezdušové pláště, dozadu Continental Race King a dopředu Schwalbe Noby Nic s tmelem NoTubes. Kolo bylo vyladěno a nastává den odletu.

Celý 24 hodinový let podstupujeme spolu s Kájou a Petrem Polívkovými a šťastně dorážíme na krásný havajský ostrov Maui. Mě kolo bohužel nedoráží, tak se jedeme rovnou ubytovat do městečka Kihei. Následující dny se snažím aklimatizovat, zvykat si na velké teplo a k tomu lehce trénovat. Kolo doráží až po dvou dnech, takže do té doby mohu jen plavat a běhat, ale ve zdejším vedru je to náročné. Na kole to jde o něco lépe, ale zase je problém projet se v terénu, vše je soukromé a všude je zákaz vstupu. Zákaz vstupu platí i na trať závodu pod hrozbou diskvalifikace. Až 4 dny před závodem je otevřen asi 3km úsek trati, kde je možné se seznámit s terénem. Já se s ním seznamuji již den před otevřením testovacího úseku a výsledkem je 5 trnů kiawe v plášti a navíc jeden 2cm dlouhý řez, který plášť odsuzuje k odpisu a musím si za 65 babek koupit nový, tentokrát vybírám Hutchinson Python Tubeless. Cyklistická trať závodu je noční můrou všech závodníků, cesty jsou pokryté sopečným prachem, jak břitva ostrými kameny a mezi tím se povalují ostré a tuhé trny kiawe, což všechno dohromady bývá důvodem desítek defektů během závodu.

Přichází sobota, den před závodem. Připravuji věci na závod. Jonťák dávám do mrazáku, ráno aspoň nebude tak teplý až nadejde cyklistická část závodu. Do camelu dávám nářadí, bombičky, asi půl kilovou duši napuštěnou tmelem a kousky pláště pro případné podlepení při říznutí.

Je tu den D - 24.10.2010. Vstáváme už před šestou. Snídám burizony s přesnídávkou, vajíčka, tousty a cheesecake, k tomu sladký čaj s medem, džus a ananas. Beru věci a jedeme autem na start, je to jen 15 minut, takže již před půl osmou parkujeme u hotelu Prince poblíž pláže Makena. Už je zde plno lidí. Umísťuji kolo do depa, připravuji ručník, tretry a boty na běh. Mažu na sebe faktor 50, převlékám se do kombinézy a jdu se nechat potisknout číslem. Pak už jen navléknout plaveckou kombinézu PointZero a rozplavat se. Naštěstí nejsou žádné vlny, kterých jsem se obával, tak věřím, že se neutopím :) V půl deváté začíná tradiční rituál, kdy se všichni závodníci drží za ruce a je odříkávána havajská modlitba, sopka Heleakala je vyzývána aby k nám byla milosrdná.

V 9 hodin zaznívá výstřel a téměř 600 závodníků se vrhá do slaných a průzračných vod pacifiku. Vybírám si pozici zcela vpravo startovního pole. Vyhýbám se tak největšímu chumlu a mám před sebou relativně volné moře. Plavou se dva okruhy po 750 metrech, první bójka je asi 200m od břehu a ani na ní není žádná větší mela. Menší problém mi dělá slaná voda v brýlích, která pekelně pálí. Zkouším jí vylít, ale brýle pořádně nedrží, tak musím počkat až na přeběh do druhého kola, kde se mi daří brýle pořádně nasadit. Druhý okruh trošku zrychluji a dotahuji jednu skupinku za druhou. Vylézám z vody a koukám na Polar. Čas kolem 30 minut, to jsem očekával a jsem spokojen.

V depu nazouvám tretry, nasazuji helmu a camel a hurá na kolo. Hned nad golfovým hřištěm je krátký terénní úsek, pak asi kilometr po silnici, kde nandavám rukavice. Jedu si svoje tempo, ale i přesto předjíždím. Odbočujeme do terénu. Asi kilometr po široké šotolině do kopce, stále předjíždím. Šotolina přechází v lesní cestu pokrytou vrstvou sopečného prachu, dav bikerů houstne, občas někdo sleze nebo spadne, takže se předjíždí o něco hůř. Dojíždí mě Kája Polívková, povzbuzuji jí a připojuji se k ní. Po pěti kilometrech se konečně mírní sklon a čeká nás kilometrový sjezd za nímž nás čeká slušná stojka - Heartbreak Hill. Název je opravdu výstižný. Zkouším kus vyjet, ale všichni stejně tlačí, tak není kudy jet, sesedám a přidávám se k tlačícím závodníkům. Nahoře naskakuji, další 4 km jsou opět jen do kopce, rychle se propracovávám dopředu. Terén je stále těžší, přibývá volných a ostrých kamenů mezi kterými se musí kličkovat. Stále jedeme s Kájou poblíž sebe a předjíždíme jednoho bikera za druhým. Dávám si gel a snažím se hodně pít, jsem rád za camel, terén vyžaduje maximální soustředění a ruce se tedy musí věnovat řízení kola. Je třeba volit dobrou stopu jinak hrozí defekt. Kolem trati stojí spousta nešťastníků, kteří buď píchli nebo řízli plášť a já doufám, že k nim brzo nebudu patřit. Občas někdo nepříjemně padá, ale po chvíli se zvedá a statečně pokračuje. Přichází asi desátý kilometr a trať se opět stáčí směrem dolů, dalších 7 km je mírně zvlněných, ale sjezdy jsou nepříjemné a drncavé. Full by byl výhodou. Na občerstvovačkách beru bidony s vodou, chladím se za krkem a poctivě piju. Následuje dvou kilometrové stoupání na nejvyšší bod trati téměř 500m nad mořem. Zbylých asi 12 km už vede převážně dolů. První část sjezdu je hodně rozbitá a těžká. Rozepíná se mi taštička na rámu a vypadávají mi gely a magnézium, nemám šanci zastavit, tak se s nimi loučím a doufám, že mi nebudou chybět. Stojím v pedálech a nohy tlumí nárazy. Nesčetněkrát jde zadní plášť až na ráfek, ještě že mám bezdušáky, jinak bych aspoň 20x cvaknul. Ruce jsou vyklepané, kolo sviští z kopce. Občas se objevuje nepříjemný krátký brdek, který by šel normálně vyjet setrvačností, ale na kamenitém podkladu kolo rychle zpomaluje a je třeba pořádně zabrat aby se přehouplo přes horizont. Konečně přichází šotolina, kterou jsme na začátku stoupali a za malou chvíli už vidíme první běžce. Sjezd je hodně rychlý a je třeba dávat pozor v ostrých zatáčkách, které pěkně vynáší. Zvyšuji kadenci a uvolňuji nohy před závěrečným během, na asfaltu před golfovým resortem zouvám tretry, přijíždím do depa a seskakuji z kola.

Chvilku zápasím s botami na běh, ale pak se do nich dostávám, beru kšiltovku, číslo, gely a vyrážím z depa společně Kájou. Začátek trasy je stejný jako začátek kola. Prvních 5 km vede stále do kopce. Volím volnější tempo, nohy běží celkem dobře a předbíhám pár lidí. Na první občerstvovačce na sebe i do sebe liju vodu. Chladím svaly na nohou, slunce stále pálí a nikde žádný stín. V půlce trati se trať láme směrem z kopce. Na volných kamenech a v prachu je to o kotníky, ale pouštím to a doufám, že se někde nesmotám. Svaly na nohou začínají trpět víc než do kopce. Najednou přebíhám silnici a vbíhám na pláž. V písku se srandovně motám a mířím k moři. Na pomezí moře a pláže je písek tvrdší a dá se po něm celkem běžet. Každou chvíli uhýbám vlnám, takže běžím dost klikatě, ale je to lepší než v měkkém písku. Jedna vlna mě dostává, v botách mi pěkně čvachtá. Podél pláže je spousta fandících diváků. Kdo nefandí, tak aspoň se zájmem kouká na podivné špinavé blázny, kteří se v tom vedru snaží běžet po písku. Zbytek lidí chytá bronz. Přichází další přeběh písku a vbíháme do lesa. Cesta se klikatí mezi stromy, co chvíli musíme nějaký přeskočit nebo podlézt, ale aspoň je zde trochu stíny. Nohy už jsou pěkně tuhé, při nezvyklých pohybech cítím náběh na křeč. Dávám si magnézium. Po pár stovkách metrů vybíháme z lesa, a opět přichází pláž. Sotva pletu nohama, jsem už uvařenej, ale ještě není konec. Trasa nás svádí na lávové kameny na břehu. Skáču z jednoho na druhý, jsou pekelně ostré, tak doufám, že sebou neseknu. Najednou křeč do lýtka, naštěstí jen lehká, zvolňuji a křeč ustupuje. Doufám, že brzo bude cíl. V dálce vidím hotel, podle odhadu to je ještě aspoň tři kilometry, to nemůžu dát, uvařím se. Po chvíli se cesta stáčí od moře a najednou vidím, že už jsem v cílovém resortu, kousek od cílového hotelu, přehřátý mozek předtím zaměnil hotel Prince s jiným hotelem. Koukám na Polar, zbývá minuta do 3 a půl hodin. Mobilizuji věškerou energii a zrychluji co to jde. Nohy dělají co můžou, ale čas neúprosně letí. Už slyším moderátora, fandící diváky, vidím cílovou rovinku. Vteřina za vteřinou ubíhají, nohy ještě zrychlují. Cílová rovinka. Už vidím časomíru. Ještě 5 vteřin, dám to pod 3 a půl? Opět křeč, lehce zpomaluji. Probíhám bránou, na hodinách skáče 3:30:02. Dostávám na krk krásný věnec lei, o kus dál finisherskou medaili a mokrý studený ručník přes ramena. Přichází obrovská úleva, dal jsem to! Jsem vyčerpaný, ale šťastný! Můj cílový čas překonal má očekávání, takže jsem nadmíru spokojen.

Odpočívám a zhruba po dvou hodinách se odjíždím vysprchovat a večer pak na vyhlášení výsledků. Česká výprava se zde  rozhodně neztratila, získali jsme 4 bedny (zlato Jirky Klímy, dvě stříbra - Kája Polívková a Jarda Balatka, bronz si odváží Ondra Pipek) a navíc neuvěřitelné 13. místo Honzy Kubíčka v absolutním pořadí.

Ještě jednou moc děkuji všem sponzorům a lidem, kteří mě podpořili a umožnili mi zúčastnit se této krásné sportovní akce. Doufám, že nasbírané zkušenosti zúročím a třeba se na Maui zase někdy vrátím abych vylepšil svůj výsledek. Mahalo.

Diskuze

www.triatlet.cz moderuje obsah diskuzních příspěvků a vyhrazuje si právo mazat příspěvky obsahující vulgární a sprostá slova,příspěvky ve kterých se diskutující navzájem napadají,ve kterých jsou napadány či zesměšňovány konkrétní osoby nebo skupina osob. Své výtky určitě zvládnete vyjádřit slušně a podpořit je i rozumnými argumenty. Do diskuse nepatří ani reklama na komerční aktivity. Děkujeme za pochopení, naší snahou je aby slušní diskutující a naši přispěvatelé nebyli obtěžováni zakomplexovanými blbci. Komu se to nelíbí, bude muset pro své příspěvky využít služeb jiného serveru, internet je dostatečně velký pro všechny. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU

Pro přidání komentáře je nutné být přihlášen. Pokud nemáte vytvořen účet, registrujte se práve zde. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU.