Challenge Roth - jsem IRONMAN. Start v Rothu si vychutnala i řada českých hobíků. Zde jsou zážitky z tohoto závodu od Petra Rezka. (P.Rezek)

Challenge Roth - jsem IRONMANUž je tomu skoro rok, co jsem dostal email od Radka z Trisporteamu o plánované účasti na závodě Challenge Roth na ironmanských tratích (3,8km plavání, 180km kolo, 42,295km běh). Po nějaké době rozmýšlení jsem se rozhodl, společně s dalšími asi 11 lidmi jsme se přihlásili a zaplatili 280 EUR startovné. Zbývalo jen natrénovat, abych závod dokončil v plánovaném čase 12 hodin. 3x týdně jsem tak vstával v 5 hodin a hodinu se trápil ve vodě pod vedením trenérů Trisporteamu, abych trošku odboural svůj strach z vody a odpoledne trávil ve fitku, na kole nebo v teniskách podle plánu od zkušeného trenéra Ondry .Rok se s rokem sešel a jsou dva dny do startu. S kamarádem Tomášem a s naším supportem v podobě mé přítelkyně Jitky a jeho manželky Kačky dorážíme do německého Ambergu, kde máme zamluvené ubytování. Po zabydlení  a krátkém 40 minutovém výklusu míříme do 80 km vzdáleného Rothu na prezentaci. Celé město již žije touto velkou událostí, všude jsou transparenty a billboardy, po městě se prohání borci na triatlonových speciálech, kam oko pohlédne, všude vidí vyšvihané a opálené nohy stejně postižených. Své bílé nohy mazaně schovávám pod kompresníma podkolenkama.
Dorážíme do triatlonového centra a v příšerném pařáku vystojíme krátkou frontu u prezentace. Dostáváme težký vak s čipem, číslama na kolo, přilbu a běh a také další vaky pro věci na běh a do cíle. Zárověň jsme okroužkováni na ruce páskou, která nám umožní procházet kontrolníma zónama pro vstup do jednotlivých sekcí. Potkáváme Davida, tak se zdravíme a prohodíme pár slov. Po prezentaci obcházíme obchůdky v expu a obdivujeme kozy (triatlonové), boty, neoprény a další vymoženosti.
V šest hodin vyrážím na pasta party. K dispozici je spousta druhů těstovin s množstvím různých omáček, palačinky s přesnídávkou, rozinkama a marmeládou, různé saláty, spousta pití a koláčů, všeho dostatek. Nechceme se dlouho zdržovat, tak do sebe nacpu pár dobrot a mizím k autu a odjížíme do Ambergu. Celý večer pročítáme pokyny. Je to několik stránek a jsme trochu ve stresu, že něco uděláme špatně. Dostali jsme tři vaky, jeden na věci po plavání, druhý na věci pro běh a třetí na věci po doběhu. Pečlivě vše chystáme, probíráme přesné postupy s čímž jsme po několika hodinách spokojeni a jdeme spát.Druhý den dáváme hodinové rozjetí. Počasí je chladnější a mnohem příjemnější. Nohy jsou docela v pohodě, tak snad to zítra půjde. Připravujeme oře pro závod, oblepujeme je gelama, připevňujeme boxíky s tabletkama. Po důkladné kontrole bereme vak s věcma na kolo (běžecké depo je totiž jinde než start), kolo a vyrážíme na přejímku do Rothu. Technická přejímka probíhá v místě startu, kontrolují se brzdy, záslepky řídítek a hrazdy, stav přilby i umístění startovních čísel. Zbývá postavit kolo do stojanu. Mám startovní číslo 2523, které je až na konci obrovského depa. Jdu asi 300 metrů než stojan najdu. Kolo zasunuju do stojanu, přilbu dávám na hrazdu a mazlíčka přikrývám bílou igelitovou plachtou, kterou jsme obdrželi u brány. Fouká silný vítr a nebe je pěkně černé, takže plachtu pečlivě zajišťuji, aby neodlétla. Pak už jen odevzdáme modrý vak na běh do kamiónu a s klidem odjíždíme zase do Ambergu. K večeři kotel těstovin, připravit poslední drobnosti a v deset hurá na kutě. Docela se na zítřek těším, přeci jsem svědomitě trénoval a závod si tak jedu užít a hlavně dokončit.A je tu den D. Spal jsem celkem klidně, takže se cítím odpočatě. Budíček je ve 4, cpu do sebe piškoty s přesnídávkou, dvě volská voka se slaninou, dvě housky se šunkou a sýrem a v 5 odjíždíme. Po cestě do sebe ještě cpu těstoviny s vanilkovým cukrem a hodně piju. V půl 6 dorážme pár kilometrů před místo startu a dostáváme se do kolony. Pomalu popojíždíme. Jsme trochu ve stresu, vak na cyklistickou část musíme odevzdat do 6:15. V 6:05 parkujeme asi půl kiláku od startu. Rychle dobíháme do depa, v 6:18 dáváme vak na patřičné místo a jdeme ke kolům. Profící už jsou ve vodě, depo je ale narvané tisíci závodníky, kteří čekají na start probíhající v devatenácti vlnách po 200 lidech. Potkáváme kamarády luckyna a Radka, tak se zdravíme a přejeme si hodně štestí. Pak už jen rychle obléct dres, vystát frontu na záchod a narvat se do neoprenu. Poslední pusa od Jíti před startem, a vzhůru do koridoru. Borci v modrých čepičkách jsou vpouštěšní do vody. Jednomu praská guma od brejlí a nešťastně hledá někoho, kdo by mu pomohl. V 7:15 jsme vpuštěni do druhého koridoru. Borci v červených čepičkách jsou v tu samou chvíli vpoušteni do vody. Je 7:20 a do vody lezeme i my v bilých čepičkách. Zkoušíme vodu, je příjemně teplá. Nasazuji brýle, ale hned se mi zamlžují. Snažím se je vymýt, ale nepomáhá to. Moc toho nevidím, jen asi na 10 metrů. Z repráků se ozývá: "One minute to go". Napjatě čekám.7:25. Výstřel. Páska se zvedá a dvě stovky bílých čepiček se vydává na 3,8 km dlouhou pouť v plavebním kanálu. Plavu si celkem v poklidu a orientuju se jen podle cákanců, které vidím přes zamlžené brýle před sebou. Klasické rozdávání a přijímání ran ve vodě, nic zvláštního. Plave se mi dobře, překvapivě nejsem poslední. Za chvilku dokonce docvakávám první červenočepičkáře. Asi to musí být slušní tragédi, když je já doplavu, ale o to víc je obdivuju. Konečně je tu most, za chvilku bude otočka, alespoň to tak bylo v propozicích. Po chvilce mi dochází, že před sebou nevidím žádné cákance, zastavuji a rozhlížím se. A ejhle, už jsem měl dávno točit zpátky, bojka je přímo pod mostem. Vracím se tedy a pokračuji ve stejném tempu. Zpátky k prvnímu mostu je to hrozná dálka, ješte že to nevidím. Plavu kolem břehu, kdybych dostal křeč, abych to měl blíž z vody. Díky tomu občas obrousím ruku o betonové dno. Konečně je tu most, i ve vodě s vodou v uších slyším skandování tisíců lidí na mostě a na březích. My ale musíme ještě asi 300 metrů za most a pak teprve zpět a ještě kus do cíle. Otočka se mi zdá nějak daleko, zastavuji, čistím brýle a rekognoskuji vzdálenosti, naštěstí už jen kousek. Uvolňuji nohy, cítím náběh na křeč, ale nepřichází. U druhé otočky dojíždím první modročepičkáře, super, to je 10 minut k dobru. Konečně cíl. Koukám na Polar, 1h20min. To je pro mě slušnej čas. Vytahují mě z vody, v depu hledám svůj vak. Nacházím ho a potkávám Honzu, který má číslo 2525, povzbuzujeme se. Ve stanu ze sebe soukám neopren, mezitím přibíhá Tomáš, který startoval 5 minut po mě, nandavám Vabropodkolenky, cpu do kapes magnézium a solné tablety, zbytek balím do vaku a odevzdávám ho u auta, ještě rychle na záchod a ke kolu. Depo už je skoro prázdné, tak se chvilku nemůžu zorientovat, ale nakonec mazlíka nacházím. Beru přilbu, býle a valím to k výlezu z depa. Z dálky slyším holky jak mohutně povzbuzují. Mrkám na Polar, depo asi 6 minut, no hrůza. První to mají tak na minutu.Naskakuju na kolo a vyrážím vstříc 180 kiláskům. Po dvou kilometrech přejíždím rozbitý asfalt se spoustou kanálů. Bum, syčení. Sakra, defekt. Zastavuji na kraji a kontroluju kola. Zdá se že tlak drží, divné. Nasedám a jedu dál, zase ten zvuk, povoluju teda přední brzdu a přestává to, asi se nějak hnula mrcha. Zalehám do hrazdy a začínám předjíždět. Po dvou kilometrech slyším houkání, ohlížím se a vidím doprovod prvního závodníka. Prožene se kolem mě namakanej borec a diskem vzadu, nechápu. Za chvilku další. Opět zalehám a točím nohama v klidu kadencí kolem 85 a dál předjíždím jednoho za druhým. Někde na 30.km dojíždím Aleše. Identifikace je snadná, každý ma zádech číslo se jménem a vlaječkou své země. Takže vím, že jsem předjel 17 místních Jürgenů, několik Michaelů, sem tam nějakého Paula z Francie, jednoho Mauro Veigu z Brazílie. Na 36.km koukám na průměr, 35.6 km/h. Hmmm, to je docela dost, tepy sice držím do 150, ale jěště to bude dlouhé. Zvolňuji. Před každým kopcem schazuju na malou a jen volně vyjíždím, nic silového. Ale také v každém kopci stojí stovky lidí, kteří hecují a povzbuzují a je těžké se držet při zemi. Na 50.km mě předjíždí Chrissie Wellington, jede jak terminátor. Snažím se pravidelně pít a jíst, jednou za hoďku dám, gel a solné tablety. Přichází poslední kopec kola, Solarerberg. Neskutečné. Asi 20 tisíc lidí tvoří špalír, kde projede jeden cyklista, dělají mexické vlny, plácají po zádech, nedá se jet pomalu. Tak takhle to vypadá na Tour de France. První kolo uteklo docela rychle a je tu druhé. Na první občerstvovačce už stojí Jíťa a předává mi vak se svačinkou. Vybaluju z něj toust a tři kousky koláče s mákem, vše zabaleno v alobalu a k tomu ještě bujón v bidonu. S chutí se pouštím do koláčku. V kopci předjíždím Ondru z Čech. Povzbuzuji ho a jedu dál. On přidává a tak si chvilku povídáme. Nakonec spolu jedeme asi 20 km, semtam něco prohodíme a střídáme se v určování tempa, vše samozřejmě v rámci pravidel. Pak mu odjíždím. Dávám toast. 40km do konce, mijím luckyna, který si právě odskakuje. 15km do konce, zvolňuji a zvyšuji kadenci, abych uvolnil nohy. A je tu konec druhého kola, uteklo to docela rychle. 180 km s převýšením skoro 1500m jsem dal průměrem 32,8km/h, to jde. Odevzdávám kolo a hledám vak na běh. Ve stanu do něj dávám přilbu a tretry a beru magnezium a gely.Rozbíhám se docela v pohodě. V klidu na 150 tepů. Na čtvrtém kiláku koukám na hodinky, průměr asi 4:40 na kilák, to je moc rychle, sice se běži skvěle, ale to bych nevydržel. Lehce ubírám. Běh je naštěstí diky stromům hodně ve stínu. Na 11.km potkávám Radka v protisměru, zdravíme se, za chvilku David. Na 15.km běží proti Tomáš a za chvíli luckyn. Je to příjemné se povzbudit a pozdravit. Za chvilku Kuba, je nás tu spousta. Utíká to rychle, držím tempo kolem 5 minut na kilák a neustále předbíhám. Pravidelně piju a občas do sebe hodím gel. Solné tablety jsem bohužel zapomněl ve vaku na běh, tak se bojím co bude až přijdou křeče. Teď to ale neřeším a držím tempo. Kolem fandí spousta lidí, čtou mé jméno na čísle a povzbuzují. Atmosféra parádní. Kolem 23.km přichází krize, nohy běží, ale hlava je trochu mimo. Naštěstí před sebou zahlédnu Davida, což me dodáva novou energii. Přidávám a za chvilku ho s povzbuzením míjím. O pár set metrů dál míjím i Radka, vypadá, že toho má dost, ale bojuje. Do 30.km to jde dobře, čekám další krizi a taky že jo, dlouhý výběh po asfaltu mě dostává, lehce zpomaluju, na občerstvovačkách se polévám vodou a chladím i stehna. Pořád čekám křeče, ale stále nic. 32.km a já koukám poprvé na můj celkový čas. Polar ukazuje asi 9hod45min, to je super, jestli to půjde, tak bych to mohl dát dokonce pod 11 hodin. Opět potkávám kluky v protisměru a opět se povzbuzujeme. Stále předbíhám, jen občas kolem mě profrčí nějaký štafetář nebo lepší běžec. Na 36.km přichází opět krize, jsem už úplně otupělej, ale nohy kupodivu stále běží. Dávám gel od Enervitu, pomáhá to. Na 41.km obíháme náměstí a já mám černo před očima, ani nevnímám fanoušky, kteří sedí u stolu podél trati a s půllitrem piva v ruce fandí. Naštěstí je tu občerstvovačka. Poprvé zastavuji, leju do sebe i na sebe vodu, cpu se melounama, banánama, koláčema a pomalu jdu dál. Po sto metrech opět přecházím v běh. Cedule 42 km, asfalt se mění v koberec, vbíhám na stadión, divácí skandují, tleskají, hraje hudba, komentátor křičí do mikrofonu, poslední dvě zatáčky, teď už vím, že to dám. Vbíhám do cíle, zvedám ruce...dostávám medaili...Jsem IRONMAN!Hned za cílem zahlédnu Jíťu, jdu k ní, gratuluje mi, objímá mě a na krk dostávám obrovskou zlatou medaili z lázeňských oplatek, ta je ještě lepší než ta kovová, jsem dojatý...Každý mi jí závídí :) Dokončil jsem v čase 10:38:28, což je pro mě neuvěřitelný čas. Všechno se sešlo a vyšlo to tak jak mělo a já jen děkuji všem, kteří mi pomohli dojít až sem, splnit si svůj sen. Zároveň gratuluju všem borcům z našeho Trisportteamu, že se všem podařilo zdárně dokončit.Fotogalerie zde

Diskuze

www.triatlet.cz moderuje obsah diskuzních příspěvků a vyhrazuje si právo mazat příspěvky obsahující vulgární a sprostá slova,příspěvky ve kterých se diskutující navzájem napadají,ve kterých jsou napadány či zesměšňovány konkrétní osoby nebo skupina osob. Své výtky určitě zvládnete vyjádřit slušně a podpořit je i rozumnými argumenty. Do diskuse nepatří ani reklama na komerční aktivity. Děkujeme za pochopení, naší snahou je aby slušní diskutující a naši přispěvatelé nebyli obtěžováni zakomplexovanými blbci. Komu se to nelíbí, bude muset pro své příspěvky využít služeb jiného serveru, internet je dostatečně velký pro všechny. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU

Pro přidání komentáře je nutné být přihlášen. Pokud nemáte vytvořen účet, registrujte se práve zde. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU.