Gábina Loskotová. Jak chutná život triatlonové profesionálky v USA, jaká je budoucnost Ironmana a jak vypadá boj WTC proti dopingu v praxi?.  Jaký bude návrat do "civilního" života? (www.zeleznak.cz )

Obsáhlý a zajímavý rozhovor s letošní vítězkou Classic Cupu a velkou osobností českého ženského Ironmana přinesl server www.zeleznak.cz


 
Gabriela Loskotová .

Gábina se před deseti lety stala naší prvou opravdovou dlouhotraťařkou. Byl to krok do neznáma, vždyť jediným opravdovým ironmanem, který kráčel systematicky za kariérou profesionála, byl Petr Vabroušek. Ale následovat jeho zkušenosti se mnoha lidem nevyplatilo, proto cesta pokusu a omylu byla občas klikatá. Nicméně těch deset sezón bylo bez debat úspěšných. Nezapomeňme, že ve věku, kdy naše současné hvězdy vrcholově plavaly či veslovaly, běhala Gábina pro radost s buzolou po lese. Nic moc předpoklad k tříleté profesionální kariéře v kolébce triatlonu…Následující rozhovor neměl být o konci kariéry. Ale je. Souvislosti najdete následujících řádcích, na kterých odpovídá prvá Češka, která dokončila Ironmana, která dokončila závod na Havaji, která držela sedm roků nepřetržitě nejlepší český výkon, která získala čtyři mistrovské tituly na dlouhých tratích a nebyla za celých deset let poražena jinou Češkou. Ani Terezou Macel, kterou překonala dvakrát.

Jak porovnáš sportovní prostředí za oceánem, kde jsi strávila v podstatě tři roky, s naším? .

V USA jsou obecně mnohem lepší podmínky. Celkově je populace sportovně vyspělejší. Ve veřejných programech se nezapomíná na bazény, cyklostezky, nejrůznější hřiště, parky. Téměř v každém i malém městečku je bazén, vstupné je podstatně levnější než u nás. A u žádné školy nechybí hříště na baseball. Na kole jsem se tam cítila mnohem bezpečněji, téměř všude je samozřejmostí 1,5 m široká krajnice a někde mají i zvláštní pruhy pro cyklisty. Jednou, když jsem měla defekt, u mě zastavil policista a snažil se mi všelijak pomoct, dokonce mi nabídl, že mě odveze domů. Na běhání jsem hodně využívala atletické dráhy s umělým povrchem, taktéž samozřejmost každé školy. Mimo školní rozvrh byly dráhy přístupné veřejnosti a bylo jedno, jestli si jdete zaběhat kilometry po 3 min nebo vychodit nedělní oběd. Nevím, jestli se takového přístupu dočkáme.

A co rozdíly v hodnocení reprezentantů? .

Zaznamenala jsem jeden podstatný rozdíl ve vnímání triatlonu. V USA je triatlon jeden a všichni se snaží, aby byl lepší. U nás je triatlonů více: pražský, moravský, jihočeský, … a každý participuje jen na tom svém. Nikdy jsem nezaslechla kritiku reprezentantů USA za nepříliš podařené výsledky na mezinárodních akcích. Každý ví, že dostat se mezi těch pár vyvolených k reprezentaci země, je pěkná dřina a že každý tomu hodně obětoval a místo si zasloužil svými výsledky. Všichni se zajímají o rozvoj celku a ne o jednotlivce.

Kdybys srovnala závody tam a u nás…

Letos v létě jsem po delší době závodila znovu v Čechách a na Moravě. Startovala jsem na několika závodech Classic Cupu a byla jsem překvapena, jak pěkné akce se tu zrodily. Jako v zámoří stovky či tisíce dobrovolníků, každá křižovatka zajištěná policisty, to tady očekávat nemůžu, ale závody byly srovnatelně organizačně zabezpečeny a byly umístěny do příjemných lokalit.

Za deset let máš na kontě nejeden závod, kolik a jakých to bylo? .

Celkem jsem absolvovala 21 závodů na dlouhých vzdálenostech, z toho dvakrát ŽELEZŇÁK.CZ, jednou Slovakman, jednou Teplice, ostatní byly závody kvalifikační série Ironman, v rove 2000 jsem jako první Češka startovala na Havaji. Pokaždé jsem se vždy ráda vracela na Floridu, cítila jsem se tam jako doma. Každou chvíli jsem se s někým zdravila, bylo příjemné si prodloužit léto v době, kdy u nás někdy už i sněžilo. Po průběhu nejen letošního závodu jsem svůj názor přehodnotila. Ironman je o individuální cyklistice a tu Ironman Florida poslední léta ztratil. Asi nejhezčím tedy pro mne bude Coeur d´Alene v Idahu. Hezké plavání, kolo i běh. K tomu dobří přátelé, slušné místní pivo a naprostá posedlost všech domácích pro tuto akci. Nová cyklistika byla hodně náročná, ale nádherná, podél jezera a zpět, přes downtown k dalšímu jezeru, přes kopečky zpátky. Běh znovu po cyklistice podél jezera a zpět a k tomu všude spousta povzbuzujících diváků. Vůbec nikomu nevadilo, že centrum města bylo téměř na dva dny uzavřeno.



Jak se ti dařilo dlouhá léta udržet motivaci? .

Poslední roky pro mě bylo těžké najít motivaci do tréninku. Snažila jsem se trénovat více a více a výsledky se nedostavovaly, závody nevycházely podle představ. Za poslední roky žádná velká změna. Možná i proto, že jsem se účastnila nabitých závodů a nejezdila do řídce obsazených destinací. Pokaždé mě zmotivovalo nové místo tréninkového pobytu, ať už v Čechách nebo USA, ale po poznání všech tréninkových možností nadšení polevilo. Trochu mě zklamal přístup týmu, očekávala jsem společné tréninkové akce nebo alespoň navázání tréninkových přátelství. „Camp“ jsme měli za rok jeden a tréninkovým se opravdu nazvat nedal. Šlo především o představování sponzorů a jejich výrobků, které jsme během sezóny testovali. Závodila jsem především v USA, protože jsem byla členkou týmu TIMEX a tým preferoval účast na místních závodech. Konkurence, od doby, kdy jsem tu začala závodit (2003), hodně zesílila, stále přicházejí mladší a rychlejší závodnice, které se triatlonu věnují již od mládí. Proti nim je těžké se prosadit, když jsem v jejich věku ani nevěděla, co je triatlon.

Je IM Florida 09 opravdu konečná tvé kariéry? .

Byl to můj šestý start na Floridě. Letošní Ironman mě zklamal a to nejen tím, že jsem nebyla spokojena se svým výsledkem. Už den před závodem při ukládání materiálu do depa jsem si všimla, že je v depu o hodně více kol než v minulých letech a že bude na trati víc husto. WTC se snažila startovní pole nafouknout, co to šlo, 2500 triatletů na startu, oproti běžným 2100. Profíci startovali o 10 minut dříve než age groups, což bylo málo. Na kole mě dojela skupina cyklistů, mnohem dříve než obvykle, a v ní 3 ženy Profi. Nebylo vyhnutí a musela jsem jet s nimi. Po čase se utvořil „balík“ asi o 100 lidech, místy byla jízda nebezpečná. Rozhodčí se kolem nás projížděli na motorkách a nikoho nenapomenuli, ani se nesnažili balík nerozehnat. Po občerstvovačce těsně přede mnou došlo k pádu, jen tak tak jsem se vyhnula, ale píchla jsem. Kolo mi celkem rychle vyměnil servisní motocykl, ale tato příhoda mi definitivně vzala chuť do závodění. Osamocena a trochu šokována jsem pokračovala v cyklistice. V cíli jsem se dozvěděla, že hodně z profi žen přijelo do cíle kola ve skupině s amatéry. Není divu, když na trati působil jen jeden zkušený rozhodčí a ten jezdí obvykle s čelem mužských. Ostatní rozhodčí byli z řad místního běžeckého klubu, kteří si jednou za rok objedou místní triatlon. I tady se dá ušetřit. Ironman Florida mě po letošku nezláká. Jestli jednou Ironman tak nějaký férový, to znamená kopcovitý.

Od nového roku se mění politika WTC k profesionálům, jak vidíš změny v přístupu? .

Vypadá to, že jsem si vybrala správnou dobu pro konec závodění na Ironmanech. V jiných sportech, např. v atletice, dostávají profesionálové zaplaceno za to, že někde startují, pořadatelé se o ně přetahují. A světová elita v Ironmanu si má platit licenci za 750 USD? Na závodech v USA téměř každý, kdo startoval v kategorii PRO, startovné neplatil a většinou dostal nabídku na ubytování v místní rodině. Předpokládám, že jinde na Ironmanech to fungovalo podobně. Na Floridě se sešlo i přes 100 profíků. Letos, kdy byla omezena kritéria pro odpuštění startovného, už jich bylo jen 60. WTC hledá stále nové a nové zdroje příjmů. Méně profesionálů bez startovného, více platících amatérů. Podle mého názoru, nové opatření plus limity na kvalifikační sloty a prize money v podobě procentního odstupu času v cíli na vítěze značně sníží počet profesionálů na všech Ironmanech. Bude se účastnit jen nejužší špička.
Co se týče antidopingového opatření, že všichni, co požádají o Profi licenci, budou zařazeni do seznamu národního antidopingového výboru spolu s olympioniky a musí hlásit dopředu místa pobytů a mohou být kdykoli testováni, je jen zástěrka v boji proti dopingu. WTC to nebude stát ani cent, na rozdíl od antidopingových kontrol na závodech, o kterých řeč není.(Já sama jsem od roku 2003, kdy jsem poprvé závodila v USA, byla testována jednou a dopingovou kontrolu jsem zaznamenala ještě na jednom dalším závodě). A nepředpokládám, že by národní antidopingové instituce vynakládaly takové prostředky na testování závodníků, aby letěli do Colorada, kde téměř celá světová špička trénuje, to se týká především Evropanů a Australanů.

Co tě čeká po kariéře triatletky? .

Zatím si užívám volna po sezóně. Trénování v zimě jsem si díky pobytům v USA odvykla, tak si jen tak poklusávám a koupu. Uvidím, na co ve sportu bude čas a myšlenky. Jsem velice ráda, že po dobu, kdy jsem se věnovala triatlonu, jsem nezapomínala na vzdělání a připravovala jsem se na svoji budoucí kariéru. Někdy to nebylo jednoduché zvládnout studium, praxi a závodění, ale s pomocí rodiny se to povedlo. Především díky mojí mamince, která se už léta věnuje ochraně průmyslového vlastnictví, mohu přeskočit rovnou do nové kariéry patentové a známkové zástupkyně. Tady především vidím svoji budoucnost.

 

Diskuze

www.triatlet.cz moderuje obsah diskuzních příspěvků a vyhrazuje si právo mazat příspěvky obsahující vulgární a sprostá slova,příspěvky ve kterých se diskutující navzájem napadají,ve kterých jsou napadány či zesměšňovány konkrétní osoby nebo skupina osob. Své výtky určitě zvládnete vyjádřit slušně a podpořit je i rozumnými argumenty. Do diskuse nepatří ani reklama na komerční aktivity. Děkujeme za pochopení, naší snahou je aby slušní diskutující a naši přispěvatelé nebyli obtěžováni zakomplexovanými blbci. Komu se to nelíbí, bude muset pro své příspěvky využít služeb jiného serveru, internet je dostatečně velký pro všechny. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU

Pro přidání komentáře je nutné být přihlášen. Pokud nemáte vytvořen účet, registrujte se práve zde. Diskutovat on-line můžete i prostřednictvím TRI-CHATU.